Francká říše
Francká říše byla původně svazkem západogermánských kmenů. Název Frank znamenal: volný, svobodný, smělý, troufalý. Frankové se dělili na dvě větve: Ripualští-ripa=břeh, a Sálští-salum=moře. Z Francké říše ve středověku vznikla Francie, Německo a Itálie.
Mallobaudes franský vévoda (dux) v letech 355-380. Měl syna Marcomera. Legendární postava.
Marcomer (Marchomer, Marchomir) franský vévoda (dux) v letech 380-409. V roce 388 vpadl do Římské říše. Jeho synem byl Pharamond (Faramond). O Marcomerovi píše sv. Řehoř z Tours. Pravděpodobně je Marcomer legendární postava.
Pharamond (Faramond, 370-430) první král ze sálské dynastie 409-426. Byl synem Marcomera. S manželkou Argottou měl syna Clodia. Pravděpodobně legendární postava. Píše o něm sv. Řehoř z Tours.
Clodio (395-448), zvaný dlouhovlasý, král sálských Franků 426-448. Pravděpodobně legendární postava. Usadil se u řeky Somme s hlavním městem Tournai. Měl syna Merovecha. O něm i jeho otci píše sv. Řehoř z Tours.
Merovejci
Merovech (400-457) francký bojovník a sálský král v letech 448-458. Pravděpodobně legendární postava a polomýtický praotec dynastie Merovejců, která z jeho jména odvozovala svůj název. Merovejci vládli nad Franckou říší v letech 420-751.
20.6. 451 Merovech a římský vojevůdce Flavius Aetius porazili hunského náčelníka Attilu (bič boží). Bitva se odehrála na Katalánských polích. Merovech měl syna Childericha.
Childerich (Oldřich, 436-481), vládl 458-481. Byl správcem římské provincie Belgia secunda (druhá Belgie) a sídlil v Tournai (Belgie). Bojoval proti Vizigótům a Sasům. Své území rozšířil na území Galie. S manželkou Basinou měl syny Clodvíka a Lantechilda a dceru Audofledu.
Chlodvík I. (Ludvík, 465-481) franský král vládl 481-511. Sjednotil všechny Franky pod svoji vládu a je považován za zakladatele Francké říše. V roce 486 zvítězil u Soissons nad římským vojevůdcemposledním panovníkem "králem římským" Siagriem, kterého dal popravit. V roce 490 přenesl své sídlo z Tournai do Paříže. V roce 496 přijal s 3.000 vojáky v Remeši křest. Přiměla ho k tomu jeho manželka Chotilda (Klotylda), která byla katolická křesťanka. V té době většina Franků (Germánů) byla ariánského vyznání.
Po jeho smrti byla říše rozdělena mezi jejich 4 syny: Childebert I. (Paříž), Chlotar I. (Soissons), Chlodomir (Orléans) a Theodorich (Remeš). Po smrti bratrů se jejich území vrátilo Chlotarovi I.
Chlotar I. 511-561
Po jeho smrti si říši rozdělili jeho synové: Charibert I. (Paříž), Chilperich I. (Soissons), Gultram (Orléans) a Sigibert I. (Méty).
Chlotar II. 584-629. Sjednotil království Neustrie a Burgundsko a vytvořil v roce 623 podkrálovství Austrasie a Aqutánie. Chlotar II. měl syna Dagoberta, který v roce 631 vytáhl proti polabským Slovanům Venedům a proti slovanskému knížeti Sámovi.
NEUSTRIE AUSTRASIE AKVITÁNIE
Dagobert I. 629 - 639 Charibert II. 629 - 632
Chilperich I. 632
NEUSTRIE AUSTRASIE AKVITÁNIE
Ludvík II. 639 - 658 Sigibert III. 634 - 656
Pipin I. Starší (580-640). Majordomus Austrasie v letech 623-629 a 639-640. Měl dva syny: Ansegisel (602 - 685) a Grimoald (616 - 662).
Úřad majordoma (z něm. hausmeister = plukovník velitel, = správce královského dvora), dodnes titul správce papežského domu. Původně nejvyšší velitel u Franků, tato hodnost se stala od 6. století dědičnou.
Arnultovci, Pipinovci a Karlovci - jeden rod, který postupně přejímal jména svých majordomů.
Ansegisel, majordomus Austrasie 629-639. Měl syna Pipina II.
Grimoald, majordomus Austrasie 643-657
Chlotar III. 658 - 673 Childebert Adoptovaný 656 - 661 Teodorich III. 673 Chlotar III. 661 - 662
Childerich II. 662 / 673 - 675
Theodorich III. 675 - 691 Ludvík III. 675 - 676
Dagobert II. 676 - 679
Pipin II. Prostřední, z Heristalu (Pépin Haristalský, 635/640-714). Od roku 688 franský princ a vévoda. Byl synem Ansegisela a vnukem Pipina I. Staršího. Manželkou Pipina II. byla sv. Plektruda (praděda a prababička sv. Karla I. Velikého).
V bitvě u Tertry v roce 687 porazil krále Theodoricha III., strhl na sebe celou moc a ovládl Franckou říši. Sjednotil Franky a podrobil si část Fríska. Králi Teodorichovi III. nechal titul krále. Stal se jeho majordomem a krále poslal do kláštera.
Ludvík IV. 691 - 695
Childebert III. (Teodorich) 695 - 711. Uvězněn v klášteře.
Dagobert III. 711 - 715
Chilperich II. 715 - 721
Childebert (Teodorich IV.) 720 - 737
Karlovci
Karel Martell (Kladivo, *23.8.686, +22.10.741). Syn Pipina II., francký majordomus Austrasie 717-741. Od roku 718 majordomus celého sjednoceného království. 25.10.732 porazil v bitvě u Portiers ve Francii Saracény (Araby, Maury) a zachránil Evropu před islámem. 90. papež sv. Řehoř III. (731–741) ho požádal, aby se stal ochráncem římské říše. Tím se stal faktickým (skutečným) vládcem Francké říše. Ovládal celou říši, nedal se korunovat a po smrti posledního Merovejce Teodoricha IV. (Theuderich +737) nechal trůn bez panovníka.
Chtěl si vzít za manželku belgickou princeznu Amalbergu (sv. Amálie), ale ta ho odmítla, protože chtěla vstoupit do kláštera. Při únosu ji zlomil ruku. Před smrtí rozdělil vládu mezi své dva syny Karolmana (Austrasie) a Pipina III. Krátkého (Neustrie). Karel Martell byl pohřben v kostele sv. Diviše (saint Denis) v Paříži. Přestože nebyl korunován, na náhrobku je jeho postava s královskou korunou a žezlem.
interregnum 737 - 743
Karlomann a Pipin III. Bratři dosadili na trůn loutkového panovníka Teodoricha III.
Childerich III. (Teodorich, Chlotar) 743 - 751. V roce 751 ho Pipin III. poslal i se synem do kláštera.
Karlomann (716-754), majordomus Austrasie 741-747
Pipin III. Mladší, Krátký (714, +24.9.768), majordomus Neustrie 741-751, od roku 747 i majordomus Austrasie. Karlomann odešel v roce 747 do kláštera a vládu nad jeho zemí převzal Pipin. Dosazený (skutečný) král Childerich III. (Theodorich +751) byl panovníkem pouze podle jména. Po smrti krále Teodoricha v roce 751 se syn Karla Martella majordomus Pipin III. Mladší zv. Krátký dal zvolit franckým králem. Jeho manželkou se stala Bertrada, hraběnka z Laonu. Podle jeho otce Karla Martela dostala dynastie své jméno Karlovci.
Pipin poslal papeži Zachariášovi list s dotazem, zda je správné, že ve Francii je králem ten, kdo ve skutečnosti nemá moc. Papež odpověděl, že je správné, aby byl králem ten, kdo má i moc. V roce 751 se v Soissons dal Pipin provolat králem franckým. Král Pipin III. Mladší z Heristalu zv. Krátký dostal od 91. pp. Zachariáše (741–752) za věrnost víře titul Nejkřesťanštější král Francie.
V roce 754 přijel do Paříže papež Štěpán III. (II.), kterého ohrožovali Langobardi. Za slíbenou pomoc uznal Pipina králem a korunoval Pipina, jeho bratra Karlomana a syna Karla v chrámu sv. Diviše v Paříži za francké krále. V roce 755 se Pipin vydal do Říma a Langobardy porazil. Papeži vrátil stolec sv. Petra a daroval mu území ve střední Itálii. Tato darovací listina zvaná Pipinova donace (zv. smlouva z Quierzy) určovala území Patrimonium sancti Petri (otcovské vlastnictví sv. Petra) ve střední Itálii, která dobyl Pipin na Langobardech. Na těchto územích vznikl papežský stát, který zanikl v roce 1870. Z jeho malé části vznikl v roce 1929 dnešní Vatikán.
Karloman I., vláda 768 - 771, Austrasie
Karel I. Veliký *2.4.748 (742/747) Ingelstein, +28.1.814 Cáchy. Syn Pipina III. Krátkého a Bertrady z Laonu. Vládl v letech 768-814 (do roku 771 Neustrie a Akvitánie). V r. 768 převzal vládu s bratrem Karolmanem II. a po bratrově smrti (*751, +771) byl korunován jako jediný král Franků. V letech 773–804 vybudoval novou říši.
Karel byl veliký i Veliký. Měřil 185-190 cm, vybudoval velikou říši (1 200 000 km²) od Francie až k západním hranicím ČR. Mluvil vysokou fistulí a měl atletickou postavu, vážil 78-80 kg.
Karel měl postupně 4 manželky: Gerberga (770-771), milenka Himiltruda, syn Pipin zv. Hrbatý (770-811, měl postiženou páteř). V roce 771 se jeho druhou manželkou stala Hildegarda Švábská (13 let), dcera markraběte Gerolda. Tu velice miloval a ve franských pramenech je nazývána královnou. Hildegarda zemřela v roce 783 ve věku 25 let. Měli spolu 9 dětí: Karel Mladší (neustrijský král, 772–811), Adéla (773/774–774), Rotruda (řeholnice, 775–810), Karloman (Pipin, italský král, 777–810), Ludvík Pobožný (císař, 778–840), Lothar (dvojče, 778–780), Berta (779–829), Gisela (781–814), Hildegarda (782-783). Třetí manželka Fastrada Saská (783, +794), dcera Theodrada (abatyše, 785–844) a dcera Hiltruda (787–814) a čtvrtá manželka Luitgarda (+800) bezdětná. Po její smrti Karel uvažoval o sňatku s císařovnou Byzance Irenou Athénskou (+9.8.803), která v Byzanci roku 802 abdikovala (byla svržena) a dožila ve vyhnanství na ostrově Lesbos. Karel zůstal vdovcem. Milenka Madelgarda, dcera Ruothilda (?–852?), milenka Gerswinda, dcera Adeltruda (?–?), milenka Regina, syn Drogo (801–855) a Hugo (802?–844), Chrotais, milenka Adelinda, syn Dietrich (807–819), milenka neznámá, syn Hruodhaid (?) a Theodorich, dcera Adaltruda.
V roce 788 založil 4 Marky: Severní, Východní, Lužickou a Míšeňskou. Marka bylo pohraniční území Francké říše. 795 porazil Avary a založil Panonskou marku. V roce 800 založil Českou marku (pohraničí Francké říše, nebyla na českém území).
Na Hod Boží vánoční 25.12.800 byl korunován 97. papežem sv. Lvem III. v chrámu sv. Petra v Římě za prvního císaře obnovené římské říše (první pád říše v r. 476, její 2. zánik ohlásil 2.8.1806 poslední římský císař František II.). Římské císařství trvalo 1006 let.
V roce 801 založil Španělskou marku. V roce 806 donutil Karel Čechy platit poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů. Tento poplatek přestali Češi platit za jeho syna Ludvíka I. Pobožného (+ 840). Placení tohoto poplatku mylně připsal v 19. století František Palacký sv. Václavu.
V r. 843 rozdělil Karel I. Veliký císařství na tři království: Západní, Střední s hlavním městem Cáchy (Aachen) a Východní. Porazil Polabské Srby a Bodrce.
Karel byl nazýván Veliký = Charlemagne (francouzsky) a to pro svoji výšku (195 cm) i pro velikost říše.
Zakládal školy. Podporoval vzdělanost a kulturu. Neuměl číst, ale uměl se podepsat. Královští úředníci se museli naučit číst a psát. Královské příkazy začal Karel vydávat písemně .
Kanonizován roku 1165 kolínským arcibiskupem Rainaldem z Daselu, kancléřem císaře Bedřicha I. Barbarossy (Friedricha Rudovousa). Se schválením vzdoropapeže Paschala III. Právoplatný 171. papež Alexandr III. tuto kanonizaci neuznal, ale dovolil Cáchám a Osnabrücku ctít císaře jako blahoslaveného. Přičiněním císaře Karla IV. byl s neveřejným souhlasem 200. papeže Inocence VI. uznán za svatého v celé katolické církvi. Jeho svátek je 28. ledna. Karlu Velikému byl už za jeho života dán titul Pater Europae (Otec Evropy).
Jméno Charlemagne měla 1. francouzská divize za 2. světové války.
Ludvík I. Pobožný (778-840), vláda 817 - 840
Lothar I. (795-855), spoluvládce Ludvíka I., od roku 843 panovník Středního království.
Franská říše byla v roce 843 rozdělena Verdunskou smlouvou mezi syny Ludvíka I. Pobožného na: Západofrancká říše, Francie - Karel II. Holý, Východofrancká říše, Německo - Ludvík II. Němec a Střední království (Itálie) - Lothar I.
V roce 845 na dvoře Ludvíka II. Němce v Řezně přijalo křest 14 českých knížat.
Dynastie na území Francie a Německa
V roce 843 se vnukové císaře Karla I. dohodli na rozdělení říše na tři části: Západofrancká, Lotrinsko (Langobardsko), Východofrancká říše. Západofrancká říše = Francká říše, na východě Svatá říše římská.
751 - 987 Karlovci (západofrancká říše - Francie). Nástup nové dynastie Kapetovců. Rod vládl do 19. století.
843 - 911 Karlovci (východofrancká říše - Německo), říše rozdrobena na mnoho hrabství.
Poslední Karlovec byl císař Ludvík Dítě.
V roce 887 byla říše rozdělena na dvě části: na západ od Rýna - Francie, na východ od Rýna - Německo.
Západní a Střední království napadli v r. 900 Vikingové. Uhři (Maďaři) napadli Východní království, kde vládl Ota I. (936 – 973). Ota v r. 955 porazil Maďary na Lešském poli u Augsburgu a vyhnal je do uherské kotliny.
Otoni (Liudolfingové, Liudolfovci)
Jindřich I. Ptáčník ze saské dynastie.
Ota I. ze saské dynastie. 2.2. 962 korunován na císaře římského 131. papežem Janem XII. Korunovací obnovil západní císařství a nazval je Svatá říše římská - Sacrum Imperium Romanum. Vydal nařízení, že pouze zvolený římský král se může stát císařem a musí být na císaře korunován papežem.
Ota III. chtěl mít Řím za své sídelní město. Zemřel v 18 letech.
Filip IV. Sličný, francouzský král, vyhladil Templáře a zabavil jejich majetek (8 rytířů se v r. 1119 rozhodlo chránit svatá místa v Jeruzalémě, hlavně chrám Božího hrobu – Templu, zrušeni 1312) během 12 let zemřeli jeho 3 synové Ludvík X., Filip V., Karel IV. Krásný, r. 1328 vymřeli Kapetovci po meči, králem se stal Filip VI., bratranec Filipa IV., za 9 let se ozval anglický král Eduard III. (+ 1377), vnuk Filipa IV., syn jeho dcery Isabely Francouzské (právo na trůn ve Francii nepřecházelo po ženské linii), prasynovec Filipa VI., Blanka z Valois, česká královna, byla sestrou Filipa VI., který vyhlásil válku Francii (Stoletá válka).
Stoletá válka mezi Anglií a Francií 1337 – 1453, Francouzi dobyli Bordeaux (bordó), po bitvě u Kresčaku, kterou Eduard III. vyhrál, podle legendy sundal z přilby Jana Lucemburského tři pštrosí (supí) pera i s jeho heslem ICH DIEN = Sloužím a dal je waleskému princi svému synovi Černému princi (+ 1376), Jan ve skutečnosti nikdy nenosil pštrosí pera ani toto heslo: „Ich dien“ je tradiční heslo waleských princů (po založení skautingu v Anglii vybral toto heslo R. Baden – Powell pro starší skauty–Rovery 15–26 let, protože jejich činnost by měla být služba mladším skautům).
sv. Jana z Arku (Jeanne la Pucelle * 6. 1.1412 Dombrémy, v 17 letech odešla z domu splnit poslání, které ji sdělily hlasy sv. Markéty, Kateřiny a archanděla Michaela, v té době zuřila už 90 let stoletá válka mezi Francií a Anglií, osvobodila 8. 5.1429 francouzský Orleáns od Angličanů, obléhaný od r. 1428, nechala korunovat v Remeši dauphina (dóféna) Karla VII. (králem 1422 – 1461), za rok ji zajali Burgunďani (spojenci Anglie) a prodali Angličanům.
Vězněna na různých hradech, odkud se snažila uprchnout, v prosinci 1430 převezena v poutech na zámek v Rouenu, soudní proces vedl člen anglické korunní rady lord Pierre Cauchon s 60 členy, při výslechu 21. 2.1431 protestovala proti poutům a řekla, že právo na útěk má každý vězeň.
Odsouzena Angličany v Rouenu jako kacířka. Na hranici volala do posledního dechu jméno Ježíš. Za účasti 10.000 Burgunďanů a Angličanů upálena ve věku 19 let, + 30. 5.1431 v Rouenu.
Její ostatky byly vysypány do Seiny, ale lidé uschovali zbytky kostí a kůže a předávali si je z generace na generaci. Ostatky se dostaly do úschovy Francouzské historické společnosti, která je předala tourskému arcibiskupství (v r. 2006 byly zkoumány Francouzskou akademií věd, která potvrdila jejich pravost).
V r. 1455 byla ve Francii zahájena rehabilitace Johanky z Arku a v červenci 1456 rozsudek zrušen jako bezprávný a neplatný v závislosti na Angličanech. V 19. století Francouzi podali žádost papeži o rehabilitaci Panny Orleánské. Blahořečena v roce1894, svatořečena v roce 1920. Prohlášena národní patronkou Francie.
Velká francouzská revoluce 1789 – 1799 předcházelo ji suché léto 1788, neúroda, později krupobití, v zimě mráz –20 ºC, na jaře 1789 povodně, do těchto katastrof král vyhlásil daně pro lepší zábavu panstva (hony, plesy, nadbytek jídla na hostinách). Začaly protesty, demonstrace, na které bylo povoláno vojsko. Lidé se dožadovali více práv. Francie bankrotovala a obyvatelé Paříže se vydali proti symbolu útlaku pevnosti a vězení Bastila. Po pěti hodinách padla do rukou vzbouřenců. Začala Francouzská revoluce.
Pád Bastily 14. 7. 1789, pevnost z r. 1370 postavená za Karla V., útok na pařížské vězení Bastilu byl veden davovou psychózou, když někdo v davu vykřikl, že osvobodí vězně, „pařížský lid dobyl Bastilu“, Bastila nebyla dobyta, ale velitel a několik obránců se vzdalo. Při útoku zahynulo 80 útočníků, pevnost byla stržena. 26. 8.1789 byla vydána Deklarace práv s ideou Volnost, rovnost, bratrství, 17.12.1789 došlo k zabrání církevního majetku, 12. 7.1790 vydal Revoluční výbor Občanskou výzvu duchovenstvu (Constitution Civile du Clergé), 4. 1.1791 složilo 7 biskupů přísahu na tuto Konstituci, ostatní biskupové a kněží odmítli, někteří byli popraveni, kněží bez přísahy nesměli sloužit mše svaté a udělovat svátosti, odpor kněží byl tak veliký, že Konvent 7. 5.1791rozhodl, aby náboženství bylo tolerováno.
17. 7.1791 byla demonstrace za sesazení krále. 1. 8.1793 byly vypleněny královské hroby v Saint Denis a kosti vyházeny ven, kde je ožírali psi, v ten den byla schválena metrická soustava. Při povýšení Napoleona na generála 6. 2.1794 bylo utopeno 5.000 kněží a popraveno mnoho křesťanů a řeholních sester. Na Napoleonově oslavě s ostatními generály 29. 7.1794 bylo popraveno 70 členů Komuny. Ve IV. roce republiky (25.10.1795) vrátil Konvent občanská práva všem duchovním. 20. 1.1797 vyzval Poláky k podpoře Francie polský generál Dąbrowski (Dombrovský).
Jakobíni – od r. 1791 klub revolučního hnutí, název podle sídla, kterým byl 13. 2.1790 zabraný klášter a kostel sv. Jakuba, zastupovali zájmy buržoazie a chudiny.
Revoluční francouzský kalendář podle návrhu básníka Fabra d´Eglantine (1750 – 1794) byl zaveden po vyhlášení republiky 21. 9.1792 a po přijetí nové republikánské ústavy 22. 9.1792, schválen 5.10.1793, zanikl v r. 1805.
10.11.1793 (20. brumaire) byl místo Boha prohlášen Nejvyšší Bytostí Rozum a byla mu zasvěcena katedrála Notre Dame, kult Rozumu uzákonil 7. 5.1794 předseda Konventu Maximilien Robespierre.
Rok I. (roky byly značeny římskými číslicemi) byl rokem přijetí Ústavy.
Rok měl 12 měsíců, každý po třech dekádách (dekáda = 10 dní v týdnu, celkem 30 dnů). Dny v dekádě (desetidenní týden): primidi, duodi, tridi, quartidi, quintidi, sextidi, septidi, octidi, nomidi, décadi = P, D, T, Q, Q, S, S, O, N, D .
Zbytek do 365 (nebo 366) se dopočítával sansculotidami = republikánské svátky, pět dní z dekády: P, D, T, Q, Q, (primidi, duodi, tridi, quartidi, quintidi). 17. 9. = 1 jour complementaire – 21. 9. = 5 jour complementaire.
Měsíce dostaly nové názvy. Jména světců a církevních svátků byla nahrazena názvy rostlin, plodin, zvířat a nářadí.
Maximilien Robespierre * 6. 5.1758 Arras, + 28. 7.1794, francouzský revolucionář, otec advokát De Robes Pierre (měl koupený predikát De, ale nebyl šlechtic).
V r. 1764 mu zemřela matka, v r. 1766 zemřel otec, měl bratra Augustina (* 1763, + 28. 7.1794) a sestru Charlottu (* 1760), vychovávali je prarodiče, tety a strýcové. Studoval ve škole řádu Oratoriánů. Dostal stipendium od kardinála de Robeana, vystudoval práva na Sorbonně, kde ve svých 17 letech, jako nejlepší žák vítal nového francouzského krále Ludvíka XVI. kterého dal později popravit.
Zřekl se predikátu po otci. 31. 3.1790 zvolen předsedou jakobínů. 10. 6.1791 se stal žalobcem u soudního dvora. 11. 8.1792 člen Komuny a pařížský starosta. 22. 8.1793 předseda Konventu, diktátor Francie. 21. 1.1793 dal popravit krále a přikázal hromadné popravy odpůrců. Koho označil za nepřítele, ten byl popraven.
7. 5.1794 uzákonil kult Nejvyšší Bytosti Rozumu. Joseph Fouché proti němu vyvolal převrat a svrhl ho. 27. 7.1794 vypuklo proti němu spiknutí v Revoluční vládě. Zatčen ráno 28. 7.1794 (10. thermidor), večer popraven gilotinou. Hubený, vysoký 160 cm. Jeho bratr zemřel na následky střelby při zatýkání, popraveno dalších 21 osob.
Gilotina byla poprvé použita k popravě 11. 4.1792. Způsob popravy tímto zařízením byl prosazen 5. 4.1792. Za 2. světové války byla používána i v pražské „sekyrárně“ ve věznici na Pankráci. Nacisté tímto zařízením popravovali české vlastence.
Joseph Isaak Guillotin (Josef Izák Gilotin), lékař. Prosadil v Konventu způsob popravy gilotinou pro všechny bez rozdílu. Toto zařízení se dříve používalo pouze k popravě šlechticů. Po hromadných vraždách údajných odpůrců revoluce, odsoudil tento způsob. Stáhl se z veřejného života a věnoval se léčení, hlavně očkování proti neštovicím.
Ludvík XVI. * 23. 8.1754 Versailles, popraven na gilotině + 21. 1.1793 Paříž, z rodu Kapetovců. První byl Hugo Kapet v r. 987, dynastie vládla do r. 1328, vedlejší větev rodu byli Bourboni.
V r. 1770 se Ludvík XVI. oženil s Marií Antoinettou, dcerou Marie Terezie. V roce 1774 nastoupil na trůn, korunován na krále 1775 v Remeši, kde přísahal na Remešský evangeliář (pocházel ze Sázavského kláštera), ten do Remeše přivezla kyjevská princezna Anna, dcera kyjevského knížete Jaroslava Moudrého a zavedla zvyk přísahy na evangeliář.
Po nástupu na trůn byl král uvítán na Sorbonně nejlepším žákem 17 letým Maximiliánem Robespierrem. Konvent 11.12.1792 prohlásil krále za sesazeného s občanským jménem Ludvík Kapet. 20. 6.1791 prchl s rodinou, byli zadrženi a uvězněni. Zemřel ve 37 letech na popravišti.
Marie Antoinetta (Marie Antonie) * 2.11.1755, dcera Marie Terezie, francouzská královna, manželka krále Ludvíka XVI., + 16.10.1793 (popravena na gilotině, ten den byl 25. vendemiaire revolučního kalendáře).
Joseph Fouché matematik, profesor, vystudoval ve škole řádu Oratoriánů. Vyhlásil válku církvi a stal se komisařem Konventu pro církevní záležitosti. Byl hlavním stoupencem kultu Rozumu, strhával oltáře v kostelích a stavěl na ně sochy Rozumu a Republiky. Zabíral hřbitovy a kostely, proměňoval je na chrámy Pravdy, Spravedlnosti a Bratrství.
V r. 1793 jmenoval Revoluční komisi a 2.12. dal popravit 60 chlapců ve věku 15 – 17 let. 3.12. zemřelo pod gilotinou 280 mužů. 4.12. – 10. 2.1794 zemřelo na jeho příkaz 1667 lidí (muži, ženy, chlapci ve věku 15 let). Nařídil, aby během hodiny byla v Konventu schválena obžaloba na Robespierra.
Sám byl 2. 4.1795 zatčen, pro nedostatek důkazů osvobozen. Uprchl do Itálie a vrátil se 20. 7.1799 jako ministr policie. V r. 1809 uprchl do Rakouska.
+ 26.12.1820 v Terstu, pohřben v katedrále. Při jeho pohřbu se strhla velká bouře a silný vichr, který vyvrátil vrata chrámu a porazil katafalk s rakví. Na hrobě má nápis, který sám dával na hřbitovy: "Smrt je věčný spánek".
Konvent (lat. conventus = shromáždění) zvolené Národní shromáždění, působil 20. 9.1792 – 26.10.1795, dal popravit krále Ludvíka a královnu Marii Antoinettu, 21. 9.1792 vyhlásil republiku, schválil ústavu a 14. 7.1795 vyhlásil za státní hymnu Marseillaisu.
Pařížská komuna – pařížská městská rada, která ovlivnila v letech 1789 – 1794 revoluci, od 10. 8.1792 byla v rukou jakobínů.
Sacré – Coeur kostel Svatý Kříž, postaven na Montmartu v Paříži v letech 1875 – 1919, jako symbol národní jednoty Francouzů a na odčinění hříchů Komuny-revoluce, impuls ke stavbě byl dán po prohrané Prusko-francouzské válce 1870 – 1871, kdy vítězným pochodem prošli Prusové Paříží, katolíci vyhlásili celonárodní sbírku 18. 3. – 28. 5.1871 a na vrcholu hory byl postaven tento chrám, od r. 1875 se v něm ve dne i v noci, konají nepřetržitě modlitby.
Konec republiky 8.11.1799 = 18. brumaire
Napoleon I. Bonaparte (do r. 1795 Buonaparte = dobrá parta), francouzský císař, * 15. 8. (3. 3.) 1769 Ajaccio na ostrově Korsika, + 5. 5.1821, zchudlá šlechtická rodině, otec Karel (Carlo) Maria Buonaparte, matka Letizia r. Ramolinová, narodil se jako druhý syn, měli 8 dětí, nejstarší byl Josef Bonaparte – později král španělský, Jerôme – král vestfálský, Ludvík – král holandský. Od r. 1778 byl na vojenské škole v Brienne le Château, později v Paříži, v r. 1785 podporučík, v r. 1791 poručík, 10. 7.1792 kapitán, svedl 70 bitev, 6. 2.1794 povýšen na generála, na jeho „počest“ bylo utopeno 5.000 římskokatolických kněží, 26.10.1795 se stal vrchním velitelem.
Od 2. 3.1796 velel italské armádě, 8. 3.1796 se oženil s Josefínou de Beauharnais, 19. 5.1798 porazil u Alexandrie v Egyptě mamlúckou armádu. Anglický admirál Nelson vyrazil proti francouzskému loďstvu a porazil ho v bitvě u Abúkíru. Napoleon opustil Egypt v r. 1799 a v r. 1800 se prohlásil doživotním konzulem. Vojensky ovlivňoval dění v Evropě. Přispěl k rozpadu Svaté říše římské (800 – 2. 8.1806), když se 4.12.1804 prohlásil za francouzského císaře. Na to reagoval císař římské říše František II. a prohlásil se císařem rakouským Františkem I. (po tisíci letech se zhroutila Římská říše, trvala 1006 let, založil ji sv. Karel I. Veliký).
2.12.1805 porazil Napoleon v bitvě u Slavkova (Slavkov u Brna, Pratecké návrší) spojená rakousko – ruská vojska císaře Františka II. a cara Alexandra I. (28 let). V r. 1810 se oženil s Marií Louisou, dcerou Františka I./II., (její prateta byla Marie Antoinetta).
Po prohrané bitvě u Lipska (bitva národů) byl v r. 1814 odvezen do vyhnanství na ostrov Elba, odkud se vrátil. 18. 6.1815 prohrál bitvu u Waterloo, později byl převezen na ostrov sv. Heleny v jižním Atlantiku, kde 5. 5.1821 v 17.50 hodin zemřel.
Napoleon II. František Josef Karel Bonaparte zv. Orlík (syn orla: L´Aiglon) * 20. 3.1811 Paříž, + 22. 7.1832 Vídeň. Syn francouzského císaře Bonaparta I. a jeho druhé manželky Marie Ludviky (Luisy) Habsburské. Římský král 1811 – 1814, vévoda parmský 1814 – 1817, vévoda zákupský 1818 – 1832. Na své vévodství v Zákupech nikdy nepřijel, pobýval trvale ve Vídni u svého dědečka Františka II./I. Ten mu po porážce Napoleona I. u Moskvy sebral jméno Napoleon a mohl používat pouze tři křestní jména - František Josef Karel.
Orlík se stal korunním princem Parmy, Piacenzy a Gustally. Po bitvě u Waterloo a po Vídeňském kongresu v roce 1815 se stal rakouským knížetem po arcivévodech rakouských. Z panství Zákupy bylo pro něj vytvořeno vévodství, které zaniklo jeho smrtí.
Panství Zákupy převzal císař. Za Ferdinanda I.(V.) Dobrotivého se stalo jeho letním sídlem. Orlík zemřel na tuberkulozu hrtanu. Pohřben ve Vídni v kapucínském kostele. V roce 1940 ho nechal převézt Adolf Hitler do Paříže, protože chtěl získat sympatie Francouzů. 15.12.1940 ho dal pohřbít vedle jeho otce Napoleona I. v Invalidovně. Hitler tím nevědomky splnil Orlíkovo přání, být pohřben vedle svého otce. Listina s tímto Orlíkovým přáním byla objevena ve francouzském archívu až po druhé světové válce.
Konec francouzské monarchie 25. 2.1846 vyhlášena republika. V letech 1830-1848 poslední francouzský král Ludvík Filip Orleánský (1773-1850).
Paříž ve znaku má stříbrnou loď na červeném poli od 13. století. V roce 1358 přidal princ Karel (později Karel V.) hlavu štítu, kterou tvoří modré pole poseté zlatými liliemi. Heslo: Flvctvat nec mergitvr – vlnobití nepotopí.
Nad štítem je hradební koruna, pod štítem 3 vyznamenání. Vedle znaku jsou dvě ratolesti, zprava dubová, zleva olivová. Loď symbolizuje význam lodní dopravy na Seině.