Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Polobájná knížata a přibližná data vlády:

Krak (Krok) 6. – 7. století zakladatel města Krakova. Podle legend stejné jméno jako ze Starých pověstí českých. Někteří badatelé se domnívají, že jde o jednu osobu, jiní tvrdí, že to byli dva muži.

Piast 842 – 861 bájný oráč v Polsku, zakladatel dynastie a rodu Piastovců. Podle některých historiků stejná legenda jako v Čechách Přemysl Oráč.

Siemowit 861 – 892

Lešek (Leszek) 892 – 913

Ziemomysl 913 – 962  

 

panovníci:

1) Měšek I. (Mieszko) Piastovec, * 922, + 962, vládl 960/963 – 992, první Piastovec, sjednotil zemi (bez Pomořan), manželka Doubravka Přemyslovna, v r. 990 dobyl Slezsko a Malopolsko, v r. 991 vydal Dagome Index, listinu, kterou dal Polsko do ochrany papeži a zabezpečil Polsku samostatnost, v r. 968 založil biskupství v hlavním městě Poznani, poslední Piastovec byl Kazimír III. + 1370

Doubravka * Praha, + 977 Polsko, dcera Boleslava I. Ukrutného, sestra Boleslava II., Strachkvase – Kristiána a bl. Mlady, sňatkem s polským knížetem Měškem I. v r. 965 přinesla do Polska křesťanství, zasloužila se o pokřtění manžela a země v r. 966, spolu měli syna Boleslava Chrabrého.

2) Boleslav I. Chrabrý * 966/967, + 17. 6.1025, 1. polský král, 992 – 1025, v Čechách jako Boleslav IV., dělal si nárok na český trůn, po matce Doubravce Přemyslovec. Bratranec českého knížete Boleslava III., Oldřicha a Jaromíra. V r. 999 dobyl tehdy český Krakov, pobil malou českou posádku a připojil Krakovsko (Malopolsko) k Polsku, podrobil si Lužici, Míšeň, Moravu, Slezsko, Slovensko a Pomořansko. Vykoupil od pohanských Prusů tělo sv. Vojtěcha a pohřbil ho v sídelním městě Hnězdně (Gniezno), kde v březnu v r.1000 založil arcibiskupství, kterému bylo podřízeno nově ustanovenébiskupství v Krakově, tím bylo Krakovsko odtrženo od Čech po církevní stránce, 1. arcibiskupem se stal sv. Radim (bratr sv. Vojtěcha), dostal titul Primas Poloniae = primas Polska (titul byl v r. 1772 zakázán pruskou vládou, obnoven v r. 1918, od r. 1946 arcibiskup hnězdensko-varšavský, od r. 1990 je primas Polska arcibiskup varšavský), v r. 1003 ovládl Čechy, kde dosadil za českého knížete (asi bratra) Vladivoje, ten se za dva měsíce upil k smrti, Boleslava III. uvěznil v Krakově (zemřel 1037), Jaromírovi dal v r. 1004 český trůn. V r. 1005 ho napadl německý král Jindřich II., ke kterému se v r. 1010 přidal český kníže Jaromír, v r. 1015 Jindřich II. a český kníže Oldřich dobyli polský hrad Businec, v r. 1018 dobyl Kyjev a Červenou Rus, Slovensko přenechal Uhrám, z Čech ho vyhnal kníže Oldřich v r. 1019 a připojil Moravu k českému knížectví, v r. 1023 připojil k Polsku Halič (Červené Hrady), v květnu r. 1025 byl korunován ve Hnězdně na 1. polského krále, za měsíc zemřel.

3) Měšek II. Lambert * 990, + 10. 5.1034, 1025 – 1033, rezignoval na královský titul a uprchl do Čech ke knížeti Oldřichovi, který byl bratrancem jeho otce. Důvodem byly rozpory mezi Piastovci. Kníže Oldřich mu nevěřil, dal ho vykastrovat a uvěznil ho. Později ho nechal dožít jako knížete.

4) Kazimír I. Obnovitel, * 25. 7.1016, + 28.11.1058, vnuk Boleslava I. Chrabrého, usmířil Piastovce a obnovil jednotný stát, vládl jako kníže v r. 1034, v r. 1038 určil Krakov za hlavní město Polska. V roce 1039 dobyl Břetislav I. Krakov, Poznaň a Hnězdno, odkud ukradl ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Český kníže Břetislav I. v r. 1046 usmířil Kazimíra I. s pomořanským knížetem Zemožilem, aby ukončili vzájemné boje. V r. 1050 dobyl na Češích Slezsko, o které za rok přišel, v r. 1054 mu vrátil Břetislav I. Slezsko, které dostal v r. 1041 od německého krále Jindřicha III. a ukončil spory o česko-polskou hranici, Poláci platili za Slezsko roční poplatek. Jeho dceru Svatavu si vzal 1. český král Vratislav I.

5) Boleslav II. Smělý (Krutý), * 1039, + 1081, syn Kazimíra I., vládl 1058 – 1079, od r. 1076 král, vpadl v r. 1060 do českého knížectví na Moravu a pokusil se dobýt Hradec u Opavy, krakovského biskupa sv. Stanislava (1039 – 1079) zabil při mši u oltáře, protože mu vytýkal jeho nemravný život a zabírání církevního majetku, krále exkomunikoval, ale ten to nebral na vědomí, chodil na bohoslužby dál a působil veřejné pohoršení, biskup přenesl bohoslužby za město, do kostela sv. Michala, kde ho král zabil, po vraždě biskupa byl svržen z trůnu a vyhnán ze země, dožil v benediktinském klášteře jako bratr laik

6) Vladislav I. Heřman, * 1043, + 4. 6.1102, syn Kazimíra I., kníže, 1080/1092 – 1102, po spiknutí velmožů proti králi Boleslavu II. Smělému (Krutému), který byl sesazen, nastolen v r. 1080, smířil se s českým králem Vratislavem II., který byl také polským králem a zasnoubil se s jeho dcerou Juditou (Jitka Přemyslovna z 2. manželství), s ní měl syna Boleslava III. Křivoústého, v r. 1093 vpadl do Polska český kníže Břetislav I. a požadoval placení poplatku za Slezsko z r. 1054, v r. 1096 přepadl kníže Břetislav II. Slezsko.

7) Vratislav I., * 1032, + 14. 1.1092, druhý syn českého knížete Břetislava I., od 157. papeže Alexandra II. dostal právo nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru, v letech 1081 – 1084 pomáhal německému králi Jindřichu IV. v bojích, v roce 1085 získal za zásluhy od nově jmenovaného císaře Jindřicha IV. královskou korunu pro svou osobu, jako Vratislav I. první český král, s manželkou Svatavou (1. česká královna) byl korunován nejdříve v německé Mohuči (Mainz) 11. 1.1086 a na den sv. Víta 15. 6.1086 v basilice sv. Víta v Praze na Hradě, s byl mu udělen i titul krále polského, smířil se s ním zvolený polský protikrál Vladislav I. Heřman a vzal si jeho dceru Juditu, při lovu spadl z koně a zabil se, pohřben v basilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, česká ani polská koruna ani titul se nevztahoval na jeho potomky

8) Boleslav III. Křivoústý, * 20. 8.1085, + 28.10.1138, syn české princezny Jitky Přemyslovny a polského knížete Vladislava I., kníže 1102 – 1138, od r. 1102 vládce Slezska a Malopolska, v r. 1110 byl požádán o pomoc nejmladším českým knížetem Soběslavem I. a českou šlechtou, která uprchla do Polska, vpadl do Čech, došlo ke smíření knížecích bratrů Vladislava I. a Soběslava I., který v r. 1132 vpadl opět do Polska, v r. 1137 se setkal v Kladsku se Soběslavem I. a ukončil česko-polské nepřátelství.

9) Vladislav II., * 1105, + 30. 5.1159, syn Boleslava III., kníže 1138 – 1146, sesazen synem Boleslavem

10) Boleslav IV. Kadeřavý, * 1120, + 1173, syn Vladislava II., kníže 1146 – 1173, v r. 1157 přijal POlsko jako léno od císaře Fridricha Barbarossy

11) Měšek III. Starý, * 1126, + 13. 3.1202, kníže 1173 – 1177, nastoupil na trůn ve 47 letech, proto dostal přízvisko Starý, v r. 1177 ho šlechta sesadila a poslala do vyhnanství, jeho dcera Alžběta (Eliška) se stala českou kněžnou, manželkou Soběslava II.

12) Kazimír II. Spravedlivý, * 1138, + 5. 5.1194, syn Měška III., kníže 1177 – 1194

13) Měšek III. Starý, opět na trůnu 1194 – 1202, po smrti syna Kazimíra II. se ujal vlády

14) Vladislav III., * 1161, + 3.11.1231, vládl 1202 – 1206, sesazen Leškem I.

15) Lešek I. Bílý, * 1186, + 23.11.1227, vládl 1206 – 1227, sesazen Vladislavem III.

16) Vladislav III., vládl 1227 – 1229, vyhnán Konrádem I. Mazovským

rozpad Polska: Polské království, Velkopolsko, Malopolsko, Mazovsko, Gdaňské přímoří, Štětínské pomoří, Kujavsko, Slezské knížectví

17) Konrád I. Mazovský, * 1187, + 31. 8.1247, kujavský a mazovský vévoda, 1229 – 1232, v Polsku vládl kníže Lešek I. Bílý, v r. 1225 pozval Řád německých rytířů (ŘNŘ), proti pohanským Prusům, donucen odstoupit

18) Jindřich I. Bradatý * 1163, + 19. 3.1238, vládl 1232 – 1238

19) Jindřich II. Pobožný * 1191, + 9. 4.1241, syn Jindřicha I., vládl 1238 – 1241, sjednotil většinu Polska, zakládal města a kláštery

20) Konrád I. Mazovský, opět na trůnu 1241 – 1243, poražen Boleslavem V.

21) Boleslav V. Stydlivý, * 21. 6.1226, + 7.12.1279, vládl 1243 – 1279

Přemysl Otakar II. (Český)  neúspěšně dobýval Polsko 14.12.1254 – 6. 2.1255, došlo k jednání s česko-polském spojenectví s polským králem Boleslavem V. Stydlivým, v r. 1255 založil město Královec (Königsberg, Kaliningrad v Rusku), 29.11.1267 – 16. 2.1268 opět dobýval Polsko, Litvu a Prusko, chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství a udělit ho jako léno polskému králi, aby byl podřízen králi českému, plán 20. 1.1268 zamítl 184. papež Kliment IV.  

22) Lešek II. Černý, * 1240/42, + 30. 9.1288, vládl 1279 – 1288, padl v boji s Tatary u Legnice

23) Jindřich IV. Probus, * 1257, + 23. 6.1290, vládl v r. 1288, zemřel bezdětný, rozdělil zemi: Malopolsko – Přemyslav II., Vratislavsko – Jindřich III. Hlohovský, Kladsko, Bytomsko, Opoli a Těšínsko získal v r. 1289 český král Václav II.

----- bezvládí 1288 – 1295

24) Přemysl II. (Przemyslaw) Velkopolský, * 14.10.1257, + 8. 2.1296, kníže Velkopolska od r. 1290, korunován na krále 26. 6.1295 – 1296, poprvé použil do znaku červené pole s bílou orlicí, český král Václav II. ho vytlačil z Krakova, zavražděn, jeho dcerou byla Alžběta Richenza (Eliška Rejčka * 1286, + 18.10.1336), která se zasnoubila v červnu 1300 a provdala 26. 5.1303 za českého krále Václava II.

----- bezvládí 1296 – 1300, český král Václav II. vpadl v r. 1297 do Polska a obsadil ho

25) Václav II. Český, 1300 – 1305

26) Václav III. Český, 1305 – 1306, český, polský a uherský král jako Ladislav V., v březnu 1306 podnikl vojenské tažení do Polska proti odbojnému polskému pánovi knížeti Vladislavu I. Lokýtkovi, který si dělal nárok na polskou korunu, vyvolal povstání, přepadl (český) Krakov a zaútočil na hrad Wawel, posádka hrad uhájila až do příjezdu krále, který Krakov dobyl zpět, v červenci 1306 připravoval další tažení, ale byl 4. 8.1306 zavražděn v Olomouci, 5.10.1305 se jeho manželkou stala Polka Viola Těšínská (dcera těšínského vévody Měška, 1316 provdána za Petra z Rožmberka, + 1317, pohřbena ve Vyšším Brodě)

--- Vladislav I. Lokietek (Lokýtek), kujavský kníže, vzdorokrál 1306 – 1321,

27) Jan Lucemburský, český král, 1310 – 1321/1335, při tažení na Litvu 6.12.1328 – únor 1329 se spojil s ŘNŘ proti Vladislavu I. Lokýtkovi, v období 18. 2.1327 – 12.11.1335 si podrobil Horní Slezsko a část Dolního Slezska, 24. 8.1335 se v (uherském) Trenčíně (na Slovensku) společně se svým synem Karlem (IV.), moravským markrabětem se vzdal nároků na polskou korunu.

28) Vladislav I. Lokietek (Lokýtek), sjednotitel Polska (polská knížectví sjednotil v jednotné polské království), prohlásil Jana Lucemburského za sesazeného, vládl 1321 – 1333, s manželkou sv. Hedvikou korunován na Wawelu za legálního polského krále 20. 1.1320, za jeho vlády se stala bílá orlice trvalým znakem Polska, na Wawelu byl s manželkou také jako první pohřben, postupně byli na Wawelu pohřbeni všichni polští králové s vyjímkou krále Stanislava Leszczyńského (1704 – 1710, 1733 – 1734) a Stanislava Augusta Poniatowského (1764 – 1795)

29) Kazimír III. Veliký, * 30.10.1310 (mylně bývá uvedeno 30. 4.1310), + 5.11.1370, syn Vladislava I. Lokýtka, poslední Piastovec (1. Piastovec Měšek I. + 992), polský král 1333 – 1370, 12.11.1335 zaručil Janu Lucemburskému držení celého (Horního i Dolního) Slezska, v r. 1339 uzavřel s uherským králem Karlem II. Robertem smlouvu o nástupnictví v případě úmrtí jednoho z panovníků, v letech 1361 – 1362 inicioval vznik koalice proti Karlu IV. mezi polským a uherským králem, rakouským vévodou a tyrolským hrabětem, Jeho sestra Alžběta Polská, Alžběta Lokýtkovna, Alžběta Uherská se stala uherskou a chorvatskou královnou, ale také po několik let polskou regentkou. 12.12.1363 zprostředkoval Kazimír s Bolkem III. Svídnickým (bratr Karlovy 3. manželky Anny Svídnické) mír Českému království proti Rakousku a Uhrám.

--- Alžběta (Eliška) Pomořanská * 1347, + 14. 2.1393 Hradec Králové (Čechy), vnučka Kazimíra III. Velikého a pravnučka Vladislava I. Lokietka. 21. 5.1363 v katedrále sv. Stanislava a sv. Václava na královském hradě Wawelu v Krakově se stala manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. 18. 6.1363 byla korunována na českou královnu v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. 201. papež bl. Urban V. ji ve svatopetrském chrámu 1.11.1368, v přítomnosti 3 kardinálů, korunoval na římskou císařovnu, v dějinách se stala jedinou císařovnou korunovanou od papeže. Měla velkou sílu, jak dosvědčuje zápis v kronice Beneše z Weitmile: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti knížat, pánů a šlechticů dala, na požádání manžela, přinést novou podkovu ukovanou pro silného valacha a tu vlastníma rukama zlomila. Také silné nože vojáků a kuchařů lámala, cínové talíře svinula jako papír, navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů od shora až dolů.“ Svým sňatkem se zasloužila o mír mezi Českým a Polským královstvím.

30) Ludvík I. Veliký z Anjou, * 5. 3.1326, + 11. 9.1382, uherský král, polský král 1370 – 1382, podle smlouvy z r. 1339 Polsko – uherská unie.

31) Zikmund Lucemburský, braniborský markrabě, polský král 25. 7.1382 – 1384, později římský císař, český a uherský král.

32) bl. Hedvika (Jadwiga) Polská * 1374 Uhry – Maďarsko, + 8. 8.1399 v Krakově, dcera uherského krále Ludvíka I. Velikého z Anjou, 1384 – 1386 polská královna, byl jí nabídnut sňatek s litevským knížetem Jagajlem, souhlasila se svatbou pod podmínkou, že se ženich nechá pokřtít, stali se zakladateli dynastie Jagellonců, založila pro polské a litevské studenty v Praze Litevskou kolej (zv. Hedviččina) University Karlovy.

33) Vladislav II. Jagajlo (Jagiello, Jagelo), litevský kníže, syn kněžny Juliany a litevského knížete Olgerda (vládl 1345-1377, založil na Litvě dynastii Jagellonců), v r. 1385 se dal pokřtít jménem Vladislav, jako polský král Vladislav II. se v r. 1386 oženil s 12 letou následnicí trůnu bl. Hedvikou Polskou, vládl 1386 – 1434, ovládl baltské pobřeží, 15. 3.1412 ve Staré Ľubovni (na Slovensku) uzavřel mír se Zikmundem Lucemburským, který mu dal do zástavy část Červené Rusi (Ukrajinu), Spiš a 16 měst (St. Ľubovňa, Podolínec, Hnězdno a další, zástava zrušena 5. 8.1772). V květnu 1420 dorazil do Polska posel husitských vojsk, kterého vyslal 17. 4. Čeněk z Vartenberka (7. 5.1420 přešel na Zikmundovu stranu), aby mu nabídl český trůn, pražská města vyslala svého posla Hynka z Kolštejna, aby také jednal o kandidatuře na český trůn, husité nebyli jednotni v otázce království: Žižka a jeho stoupenci krále chtěli, Mikuláš z Husi monarchii odmítal, ale protože 24.12.1420 zemřel, vyslali 25.12.1420 Pražané i husité velké poselstvo do Polska, které mělo nabídnout českou korunu jemu, ale 2. 2.1421 ji odmítl z přátelství k 207. papeži Martinovi V., byla nabídnuta litevskému velkoknížeti Vitoldovi, který o kandidatuře jednal.

34) Vladislav III. Jagellonský Varenčík, nejstarší syn Vladislava II. Jagellonského, * 31.10.1424, + 10.11.1444, vládl 1434 – 1444, v r. 1440 podepsal Polsko-uherskou unii. Byl polským i uherským králem. Zahynul proti Turkům v boji o Varnu, proto je nazývaný Varenčík. strýc českého krále Vladislava II. Jagellonského.

35) Kazimír IV., polský princ, mladší syn krále Vladislava II. Jagellonského, * 30.11.1427/8, + 7. 6.1492, vládl 1444 – 1492, za českého krále zvolený 29. 5.1438 sněmem opoziční husitské šlechty a měst v Mělníku, dědičný český král Albrecht Rakouský mu vyhlásil válku a 11. 8.1438 se české oddíly střetly s polským vojskem, doplněným českou opozicí, on se mezitím stal velkoknížetem litevským a českou korunu i trůn odmítl, v r. 1445 se stal polským králem, v letech 1454 – 1466 válka s ŘNŘ, řád byl poražen, Toruňským mírem získalo Polsko Gdaňské západní Prusko, ústí Visly a zbytek území řádu se stalo polským lénem. S manželkou Alžbětou Habsburskou měl 6 synů a 5 dcer: Vladislav IV. (II.) Jagellonský, český král (1456-1516), Hedvika, bavorská kněžna (1457-1502), sv. Kazimír, litevský kníže (1458-1484),  Jan I. Albrecht (Olbracht), polský král (1459-1501), Alexandr Jagellonský, polský král (1461-1506), Žofie markraběnka braniborská (1464-1512), Alžběta (II., 1465-1466), Zikmund I. Starý, polský král (1467-1548), Alžběta (III., 1472-1480), Barbora kněžna saská (1478-1534), Alžběta (I.) kněžna lehnická (1483-1517), Fridrich (Bedřich, Frederik), kardinál a hnězdenský arcibiskup (1486-1503).

Jeho syn Vladislav IV. se stal českým králem jako Vladislav II. Jagelonský. Jeho šestý syn byl sv. Kazimír Jagelonský, patron Polska od roku 1948.

36) Jan I. Albrecht (Olbracht), * 27.12.1459, + 17. 6.1501, králem 1492 – 1506. Třetí syn polsko-litevského krále Kazimíra IV., bratr Vladislava II. Jagelonského Českého, 1492 – 1501, přerušil unii s Litvou.

37) Alexandr I., * 5. 8.1461, + 19. 8.1506, čtvrtý syn Kazimíra IV., bratr Vladislava II. Českého, 1501 – 1506, 1500 – 1503 litevsko-ruská válka, Rusko dobylo litevské území Severská (Novgorodská) země s městem Černigovem, v r. 1501 obnovil unii s Litvou, v r. 1505 zavázal se smlouvou Radomská konstituce neměnit ústavu bez souhlasu sněmu

38) Zikmund I. Starý (Žygmunt), * 1. 1.1467, + 1. 4.1548, král 1506 – 1548, nejmladší syn Kazimíra IV., bratr Vladislava II. Českého, který ho jmenoval knížetem hlohovským a opolským v r. 1498, poručník nezletilého synovce českého krále Ludvíka Jagelonského, v r. 1526 připojil Mazovsko, v r. 1543 zakázal stěhování rolníků a utužil poddanství

39) Zikmund II. August, * 1. 7.1520, + 7. 7.1572, 1548 – 1572, málo rázný, vše odkládal na zítřek – král Zítra. Poslední Jagelonec v Polsku a na Litvě, upevnil panovnickou moc, v r. 1561 připojil Livonsko a Estonsko, 3 x ženatý, bez potomků, jeho smrtí vymřeli Jagellonci a skončila Polsko-litevská unie (od r. 1385). Český král Maximilián II. se marně pokusil získat polský trůn

40) Jindřich z Valois, * 19. 9.1551, + 2. 8.1589, matka Kateřina Medicejská (francouzská královna * 13. 4.1519), francouzský princ zvolen 16. 5.1573 za polského krále, korunován v Krakově v únoru 1574, po smrti svého bratra francouzského krále Karla IX. se zřekl polského trůnu, odjel 30. 5.1574 do Francie a nastoupil na trůn sv. Ludvíka jako Jindřich III.

41) Štěpán Báthory, * 27. 9.1533, + 12.12.1586, sedmihradský vévoda, zvolen polským králem 14.12.1575, vládl do r. 1586, proti Rusku udržel území Livonska, velmi tolerantní panovník, 15. 1.1582 podepsal s ruským carem Ivanem IV. Hrozným příměří o konci rusko-livonské války (od r. 1558)

42) Zikmund III. Vasa, * 20. 6.1566, + 30. 4.1632, švédský princ (vasa = váza, nádoba), 1592 – 1598 švédský král katolického vyznání, zvolen polským králem 1587 – 1632, upevnil výsady šlechty a rekatolizoval Polsko, v letech 1591 – 1596 neúspěšné povstání ukrajinských kozáků a sedláků proti polské vládě, v r. 1595 určil za hlavní město Varšavu a Krakov se stal korunovačním městem, švédský říšský sněm se obával rekatolizace a sesadil ho v r. 1598 ze švédského trůnu, král dostal dva roky na rozmyšlenou a v r. 1600 přišel o švédské království, v r. 1610 obsadil Moskvu a stal se ruským carem, jeho syn Gustav Vasa koupil v r. 1630 hrad Veveří u Brna

43) Vladislav IV., * 19. 4.1595, + 20. 5.1648, 1632 – 1648, jako car se zřekl v r. 1634 ruského trůnu, za jeho vlády se odehrávala Třicetiletá válka

44) Jan II. Kazimír * 22. 3.1609, + 16.12.1672, poslední Vasovec, 1648 – 1668, byl nucen přijmout polsko-ruskou hranici na Dněpru, v r. 1657 dovolil Prusku samostatnost (Pruské vévodství v Polsku), švédský vpád do Polska ho donutil zříci se švédské koruny, v r. 1668 ho Sejm sesadil z polského trůnu, odjel do Francie, kde zemřel v klášteře

45) Michal I. Wiśniowiecki Korybut * 31. 7.1640, + 10.11.1673, zvolen králem 1669 – 1673

46) Jan III. Sobieski (Soběský), * 17. 8.1629, + 17. 6.1696, správce země od r. 1673, zvolen králem 21. 5.1674 – 1696, úspěšný vojevůdce proti Turkům, které vedl vojevůdce Mustafa, Turci byli poraženi u Vídně, polský král s princem Evženem Savojským vedl křesťanská vojska do bitvy, ta trvala 14. 7. – 12. 9.1683, na památku vítězství křesťanských vojsk, kdy křesťané s prosbou o pomoc vzývali jméno Panny Marie, ustanovil 241. papež bl. Inocenc XI. svátek Jména Panny Marie (festum Nominis beatae Mariae Virginis), za slib spojenectví Ruska proti Turkům odstoupil Smolensk, Černigov a Kyjev, polský sněm za to odmítl následnictví jeho syna a polským králem zvolil saského kurfiřta Fridricha I. Augusta II.

47) August II. Saský Silný, * 12. 5.1670, + 1. 2.1733, saský kurfiřt Fridrich I. August II. Saský, 1697 – 1704, zvolen 15. 9.1697, podplatil polské volitele v Sejmu a přestoupil z evangelického na katolické náboženství, za jeho vlády byl rozvoj kultury, ale centralizace moci

48) Stanislav I. Leszczyński * 20.10.1677, + 23. 2.1766, zvolen 12. 7.1704 – 1710, s podporou švédského krále Karla XII., v r. 1709 utekl do Francie k zeti Ludvíkovi XV.

49) August II. Saský Silný, opět na trůnu 1710 – 1733

50) Stanislav I. Leszczyński, opět na trůnu 1734 – 1735, dosazen jako kandidát francouzského krále.

51) August III., * 17.10.1696, + 5.10.1763, králem 1733 – 1764, dosazen Prusy, v r. 1740 chtěl proti Marii Terezii založit Moravské království jako Polské (Pruské) léno.

52) Stanislaw II. August IV. Poniatowski (Stanislav Augustin Poniatovský) * 17. 1.1732, + 12. 2.1798. Poslední polský král. Zvolen 6. 9.1764 na nátlak a s podporou ruské carevny Kateřiny II. Veliké (1729 – 1796), která byla jeho milenkou. Podílel se na likvidaci Polského království. Jeho vláda skončila 3. dělením Polska, které přestalo právně (de facto) existovat jako samostatný stát. 25.11.1795 podal „vynucenou“ abdikaci.

 

1. dělení Polska 5. 8.1772, výsledek dohody mezi ruskou carevnou Kateřinou II., pruským králem Fridrichem (Bedřichem) II. a římským císařem Josefem II.: 30 % pro Rusko (západní Ukrajina z r. 1667), 30 % Prusko (západní Prusko, Pomořany a Velkopolsko), 30 % Rakousko (východní Halič, Rusko u Dněpru a zastavená slovenská města, zástava z 15. 3.1412 zrušena), 10 % zůstalo Polsku. Poláci se upřeli k slavnému obrazu Panny Marie Čenstochovské (Częstochowa) a tato černá Madona sjednocovala Poláky v rozdělené zemi.

Obnova Polska v letech 1788 – 1792, čtyřletý Sejm uzákonil v r. 1791 Ústavu 3. května (první psaná ústava v Evropě), pokusil se zmodernizovat zemi a zlikvidovat feudalismus, uskutečnění narazilo na odpor polské šlechty a Ruska, které vyvolalo nové dělení Polska, polská šlechta se spojila s Ruskem proti květnové Ústavě a povolala do země ruská vojska.

2. dělení Polska 23. 1.1793, dohoda mezi Kateřinou II. a Bedřichem II., kdy Rusko získalo Litvu a východní Polsko, Prusko zabralo Velkopolsko, Kujavu a Mazovsko.

Povstání 1793 –1794 vedené proti Rusku Tadeášem Koščuškem (Tadeusz Kościuszko * 4. 2.1746 – 1817, veterán americké války za nezávislost) bylo poraženo ruským generálem Alexandrem Vasilijevičem Suvorovem (+ 1880) na podzim u Maciejowic, poskytlo záminku k 3. dělení Polska.

3. dělení Polska 3. 1.1795, reakce na Koščuškovo protiruské povstání. Smlouvou v Petrohradě bylo dohodnuto mezi Ruskem a Rakouskem, že Rusko (carervna Kateřina II.) získá východní území po řeku Bug (dnešní hranice s Ukrajinou) a Litvu s Běloruskem, Rakousko (František I.): Malopolsko s Krakovem a území západní (Nové) Haliče na jih od řeky Bug, 24.10.1795 se dohodlo Rusko a Prusko, že Prusko dostane severní oblasti s Varšavou.

Varšavské velkovévodství pod vlivem Francie, která donutila Prusko, aby se zřeklo 9. 7.1807 svých území v Polsku a ustanovilo varšavské knížectví, které Napoleon I. Bonaparte povýšil na velkovévodství, 14.10.1809 podepsal ve Vídni mír s Rakouskem, kterým se zřeklo území západní (Nové) Haliče a Krakova s Malopolskem, v r. 1813 vpadli do velkovévodství Rusové a obsadili ho

Polské královstvíKongresovka, Varšavské velkovévodství bylo zmenšeno a přeměněno kongresem ve Vídni 9. 6.1815, dohodou o personální unii se stal novým polským králem ruský car Alexandr I.

 

53) Alexandr II. Pavlovič, ruský car Alexandr I., * 1777, + 1.12.1825, na ruském trůnu od r. 1801, kdy nechal zavraždit svého otce Pavla I., 2.12.1805 byl poražen v „bitvě tří císařů“ u moravského Slavkova, v r. 1808 připojil Finsko, na polském trůnu 1815 – 1825

54) Mikuláš I. Pavlovič, * 6. 7.1796, + 2. 3.1855, mladší bratr Alexandra II., dal si titul car vší Rusi, 1825 – 1855, vydal 14. – 26. 2.1832 novou polskou ústavu (Statut polského carství), kde potvrdil nerozlučnost spojení Polska s Ruskem a potlačil v r. povstání proti carskému útisku 29.11.1830 – 1831

55) Alexandr III. Nikolajevič, ruský car Alexandr II., * 29. 4.1818, + 13. 3.1881, polským králem 1855 – 1881, po ročním boji a potlačení Velkého povstání (revoluce ve Varšavě) 10. 1.1862 – 22. 1.1863, nařídil povinné poruštění Poláků (rusifikace) a z Polska udělal Poviselskou provincii, největší reformátor od doby Petra Velikého, zrušil v r. 1861 nevolnictví, modernizoval školství, podporoval vědu, inicioval vytvoření první ústavy v Rusku, 1861 – 1863 trvalo další polské povstání, v r. 1867 prodal Aljašku do USA, 1. 3.1881 byl na něho spáchán sedmý atentát, když jel kočárem v Petrohradu, byl na něho spáchán atentát, kterému podlehl

56) Alexandr IV., ruský car Alexandr III., * 10. 3.1845, + 1.11.1894, králem 1881 – 1894, politická situace v Rusku se uklidnila

57) Mikuláš II., * 18. 5.1868, + 17. 7.1918, ruským carem a polským králem 1894 – 1917, poslední ruský car dynastie Romanovců, korunován 13. 5.1896 (poslední carská korunovace v Rusku), odstoupil 15. 3.1917 při vzrůstajících nepokojích za sebe i za vážně nemocného careviče Alexeje ve prospěch svého bratra Michala, 25.10.1917 (podle gregoriánského kalendáře 7.11.) v Rusku vypukla bolševická komunistická Říjnová revoluce, na příkaz vůdce komunistů V. I. Lenina byl car s celou rodinou 17. 7.1918 popraven v Jekatěrinburgu (v roce 80. výročí mučednické smrti 17. 7.1998 byla celá carská rodina svatořečena pravoslavnou církví: car sv. Mikuláš II., carevna sv. Alexandra, velkokněžna sv. Olga, sv. Marie, sv. Tatiana, sv. Anastasie a dvanáctiletý následník trůnu, carevič sv. Alexej)

 

vyhlášení nezávislosti Polska 11.11.1918, ukončení 1. světové války, po vzoru Československa vyhlásilo Polsko 22.11.1918 republiku, 7.10. varšavská regentská rada vyhlásila Sjednocené nezávislé Polsko, v r. 1920 jmenovala maršála Polské republiky

 

Polská republika

prezidenti:

58) Josef Klement Pilsudský (Józef Klemens Piłsudski/Jusef Pivsudský), * 5.12.1867 Zuluvo u Vilna na Litvě, + 12. 5.1935 Varšava. Obnovitel polské státnosti, maršál Polské republiky 1918 – 1922. Odstoupil 9.12.1922 po nastolení levicového režimu. Nebyl prezident, ale Naczelnik Państwa (Náčelník státu).

59) (1) Gabriel Narutowicz * 17. 3.1865, + 16.12.1922, levicový straník, zvolen 1. prezidentem 9.12.1922, zavražděn nacionalistou na příkaz komunistů.

60) (2) Stanislav Wojciechowski, * 15. 3.1869, + 9. 4.1953, zvolen 20.12.1922 – 14. 5.1926

61) (3) Ignác Mościcki * 1.12.1867, + 2.10.1946, v úřadu 1926 – 1939 Odstoupil po porážce Polska v září 1939, dožil v emigraci ve Švýcarsku.

okupace nacistickým Německem 1939 – 1945

Generalgouwernement (generální gubernát v jihovýchodním Polsku)

 

prezidenti v emigraci (v exilu):

Edward Rydz-Śmigły, září 1939

Bolesław Wieniawa-Długoszowski, září 1939

Władisław Raczkiewicz * 16. 1.1885, + 9. 6.1945, 1939 – 1947

August Zaleski, 1947 – 1972

Stanisław Ostrowski, 1972 – 1979

Edward Raczyński, 1979 – 1986

Kazimierz Sabbat, 1986 – 1989

Ryszard Kaczorowski, 1989 – 1990, prezident v exilu, rezignoval po volbě 1. nekomunistického prezidenta Wałęsy. Zahynul 10. 4.2010 s 95 lidmi na palubě zříceného prezidentského letadla na cestě do Smolenska.

62) (4) Boleslav Bierut, 1944 – 1952, 1944 – 1947 předseda Zemské národní rady

 

Polská lidová republika – PLR

předsedové státní rady:

63) (5) Alexander Zawadzki, 1952 – 1964

64) (6) Edward (Eduard) Ochab, 1964 – 1968

65) (7) Marian Spychalski, 1968 – 1970

66) (8) Józef (Josef) Cyrankiewicz, 1970 – 1972

67) (9) Henryk (Jindřich) Jabłoński, 1972 – 1985

68) (10) Wojciech (Vojtěch) Jaruzelski, 1985 – 1989

69) (11) Wojciech (Vojtěch) Jaruzelski, 16. 7.1989 – 31.12.1989, první a poslední prezident PLR.

 

Polská republika

prezidenti:

70) (12) Wojciech (Vojtěch) Jaruzelski, 1. 1.1990 – 21.12.1990 (* 6. 7.1923, + 25. 5.2014)

71) (13) Lech Walęsa, 22.12.1990 –22.12.1995

72) (14) Alexander (Alexandr) Kwaśniewski, 23.12.1995 – 23.12.2005

73) (15) Lech Kaczyński, 23.12.2005 – 10. 4.2010 (zahynul při letecké havárii u ruského Smolenska, spolu s ním dalších 95 osob, včetně manželky Marie a exilového prezidenta Ryszarda Kaczorowského).

uřadující prezidenti:

Bronislaw (Bronislav) Komorowski, 10. 4.2010 – 8. 7.2010, rezignoval na funkci maršálka Sejmu, protože byl 5. 7. 2010 zvolen prezidentem republiky.

Bogdan (Bohdan) Borusewicz, 8. 7.2010, zástupce maršálka Sejmu, vyhlásil volbu na funkci maršálka Sejmu. Vládl Polsku jeden den.

Grzegorz (Řehoř) Schetyna, 8. 7.2010 – 6. 8.2010, zvolen maršálkem Sejmu, připravil inauguraci nového prezidenta.

74) (16) Bronislaw (Bronislav) Komorowski, 6. 8.2010 – 25. 5.2015

75) (17Andrzej (Ondřej) Duda, 25. 5.2015 – 2015

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA