Izrael - Židé, Sumer, Egypt
IZRAEL (ISRAEL)
ŽIDÉ – rabíni, kteří měli nebo mají židovského otce a působí v židovských obcích po celém světě, jsou potomci jediného muže, velekněze Arona (Árona). Podle DNA to zjistil v r. 1997 vědec Karl Skorecki z Technologického institutu v Haifě:
– kmen Aškenázských Židů žije ve střední a východní Evropě: Aškenázští Židé v Evropě pocházejí ze čtyř žen, které byly židovské pramatky kmene Aškenázů. Žily v Evropě asi před 1000 lety. Zjistili to vědci z Technologického institutu v Haifě (19. 1.2006). Aškenazim – obyvatelé Aškenazu = Německa (severní a východní Evropa). V 19. a 20. století přišli do Palestiny a založili stát Izrael.
– kmen Sefardských (španělských) Židů se usídlil na jihu Evropy: potomci španělských Židů (Sefarad = hebr. Španělsko). Po vyhnání ze Španělska v roce 1492 se usadili v Holandsku, Itálii, Řecku a Turecku.
– kmen Orientálních Židů pochází z islámských zemí Afriky a Blízkého východu, někteří z Izraele.
Dělí se na: ultraortodoxní, ortodoxní, liberální, nepraktikující a mesiánské Židy (židokřesťané). Mesiánští Židé přijímají Ježíše Krista jako Mesiáše (Krále).
Ve Svaté zemi žijí muslimové sunnitského vyznání, kteří tvoří 80% nežidovských obyvatel, křesťané a drúzové.
V 1. knize Makabejské (1. Mak 12, 6-10) se píše o tom, že: „Sparťani a Židé jsou bratři, protože pocházejí od Abraháma.“
Abrahám, Izák a Jakub (Israel) – patriarchové, příchod do Egypta. 17. století př. Kr. (Gn 17, 8.)
odchod do Egypta, Mojžíš, Exodus – odchod z Egypta. 13 – 12. století př. Kr. Tyto události připomínají svátky: Pesach (Vyjití), Šavuot (dar Zákona-Desatera), Sukkót (svátek stánků).
Saul, David, Šalamoun – monarchie 1020 – 930 př. Kr.
rozdělené království Juda a Severní Izrael 930 – 586 př. Kr.
pád Samaří 722 př. Kr., Severní Izrael zničen Asyřany a obyvatelé odvlečeni do zajetí.
pád Jeruzaléma 586 – 538 př. Kr., Babyloňané dobyli Judské království, zničili chrám a obyvatele odvlekli do zajetí.
perské a helenistické (řecké) období 538 – 142 př. Kr. Podle dekretu krále Kýra se Židé vrátili do své země. Stavba Druhého chrámu. Perská nadvláda (538 – 333) a vláda Ptolemaiovců a Seleukovců. V r. 166 př. Kr. revoluce Judy Makabejského proti syrským Seleukovcům, vyčištění a znovu zasvěcení chrámu (svátek chanuka).
Hasmoneovci 142 – 63 př. Kr. Světská i duchovní samostatnost, od r. 129 úplná samostatnost židovského národa.
Římané 63 př. Kr – 313 po Kr. Římané postupně okupovali Svatou zemi.
Herodes I. Veliký, * 74 př. Kr., vládl 39/37 př. Kr. – 4 po Kr., v r. 20 př. Kr. dal postavit jeruzalémský velechrám, jeho hrob byl objeven v r. 2007 u Jeruzaléma, hrob vyloupili Židé při protiřímském povstání v letech 66 – 72 po Kr.
Archealos, 4 – 6, Judsko, Samaří a Idumea
Herodes Antipas, 4 – 39, Galilea a Perea
Filip, 4 – 34, Gaulanitis a Hauranitis
Herodes Agrippa I., 37 – 44
Herodes Agrippa II., 54 – 68. Revoluce proti Římanům v r. 66 skončila zničením Jeruzaléma a Druhého chrámu v r. 70. Odpor byl definitivně zlomen v Masadě v r. 73.
Šimon bar Kochba vyvolal v r. 132 další výboj proti Římanům. V r. 135 byl definitivně poražen. Jeruzalém byl rozorán a přejmenován na Aelia Capitolina, země dostala název Syria Palestina (Syrská Palestina).
nadvláda Byzance 313 – 663. Vznikají křesťanské chrámy a kláštery. Židé nesmějí vlastnit majetek a do Jeruzaléma mohou vstoupit pouze na jeden jediný den v roce, aby oplakávali zničení chrámu.
nadvláda Arabů 636 – 1099. Vláda kalifů z Damašku, později z Bagdádu a z Egypta. Obnova židovského osídlení v Jeruzalémě. Židé mohli žít „pod ochranou“ muslimů, ale byli diskriminováni a většina odešla ze země.
Jeruzalémské křesťanské království (křižácké období) 1099 – 1291. V r. 1099 křižáci dobyli Jeruzalém a pobili většinu muslimů. Založili království a uvedli na trůn křesťanského krále. Král Balduin II. věnoval v r. 1119 nově vzniklému řádu Vojenských bratrů zbytky Šalamounova chrámu (Templu) a podle něho si začali říkat templáři.
vláda Mameluků 1291 – 1516. Mamlúkové (Mamelukové, mameluci) – vojáci z bílých otroků: Turci, Řekové, Arméni, Kurdové, Berbeři, Núbijci a Slované. V r. 1250 převzali moc a přijali islám. Země se stala syrskou provincií s vládou v Damašku. Jeuzalém byl v troskách. V Izraeli žila malá židovská komunita. Osmanští Turci obsadili v r. 1516 Káhiru a popravili posledního mamlúckého sultána.
Osmanská (Otomanská) říše 1517 – 1917. země byla stále syrskou damašskou provincií s tureckou vládou v Istanbulu. V Izraeli žilo 1000 židovských rodin. Jejich podmínky se zlepšovaly a to podpořilo přistěhovalectví. V r. 1550 zde žilo už 10 000 Židů. Od r. 1880 byla v Jeruzalémě židovská většina. V r. 1897 se konal I. sionistický kongres Židů ve Švýcarsku, kde vznikla idea samostatného státu. Začalo sionisticky (židovsky) motivované přistěhovalectví, hlavně z východní Evropy.
Moderní hranice mezi Egyptem a tehdy tureckou Palestinou určil na žádost britské vlády v r. 1906 český kněz a vědec Alois Musil (šejch Músa ar Rwejli) 1868 – 1944.
Britská správa 1918 – 1948. Po vítězné válce byla Palestina v r. 1922 Společností národů (později OSN) svěřena Británii tzv. Mandátem pro Palestinu a pověřila ji vytvořením podmínek pro vznik židovského státu na území, s kterým je tento národ historicky spojen. Británie vytvořila z části Mandátu (75% území) arabský emirát Transjordánsko (dnes Jordánsko) a zakázala Židům se tam usadit. V letech 1919 – 1923 se přistěhovalo asi 35 000 Židů z Ruska, 1924 – 1932 příchod 60 000 Židů z Polska, 1930 – 1939 přistěhovaných 165.000 Židů z Německa.
Holocaust 1939 - 1945 Během 2. světové války zahynulo 6 milionů Židů, z toho 1,5 milonu dětí.
Britská správa 1945 - 1948. Britové se snažili zabránit přistěhovalcům vstup do země, přesto se to podařilo 85.000 ilegálním přistěhovalcům, kteří přežili holocaust (šoa). Britové Židy zadržené na hranicích vraceli zpět do země původu.
Stát Izrael (Israel) 14. 5.1948. Valné shromáždění OSN rozhodlo 29.11.1947 na zasedání o rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou část. Na státy Izrael a Palestina, která zůstala pod britskou správou. 15. 5. zahájily spojené armády Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku invazi proti Izraeli. Válka trvala 15 měsíců a skončila příměřím.
Další války byly v letech 1956, 1967 (šestidenní válka), 1973. Izrael při nich dobyl Jeruzalém, území syrských Golanských výšin, egyptského Sinajského poloostrova, Gazy, Judska a Samaří.
Jeruzalém byl v r. 1951 prohlášen za „navěky nedělitelné hlavní město Izraele“. V r. 1979 byla podepsána mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jericho nejstarší žijící město na světě, postaveno před 10 000 lety, asi v r. 8 000 př. Kristem.
Biblos – Byblos, řecké pojmenování egyptského města Kepen (dnes malý rybářský přístav Džebel – Džubajl u Bejrútu v Libanonu. Postaveno kolem roku 5 000 let př. Kr. a je považováno za nejstarší trvale osídlenou obec na světě. Řekové zde nakupovali listy papyru (papyrová vlákna = bubloi) a psaní na papyrus nazývali podle města biblion. Vyráběli knihy, kterým dali název thá biblia = více knih = knihovna.
Babylonská věž, podle vykovávek v Mezopotámii určili archeologové vzhled a rozměry věže v Bábelu, měřila 92 metrů, rozkládala se na ploše 91 m² a měla 4 poschodí, v nejvyšším poschodí byl velký chrám boha Marduka
Sumer a pivo, Sumerové začali v r. 2995 př. Kr. z ječmene vařit pivo, které nazývali Kaš. Přidávali k ječmeni různé přírodní hořké látky (hořčidla), později přišli na to, že správnou hořkou chuť má chmel. Od nich vaření piva převzali Egypťané (pili pivo stéblem) a Germáni, u nich vznikaly první pivovary v klášteřích v 8. a 9. století po Kristu. Germánské kláštery si sami pěstovali chmel. Do našich zemí se vaření piva dostalo z Německa v 11. století. Pivo se od roku 1082 vařilo v pražských domácnostech, v roce 1118 vznikl 1.pražský pivovar.
===============================================================
EGYPT původně tuto zemi nazývali Kemet = Černá země (Dešret = Červená země – poušť), podle pyramidy faraona Pepiho I. ze 6. dynastie, která se nazývala Mennefer Pepi = Pepi je dobrý a pevný, bylo pojmenováno i hlavní město Staré říše Mennofer (řecky Menfis), podle hlavního boha chrámu města stvořitele Ptaha bylo město přejmenováno na Hikuptah = palác Ptahova ducha, v přepisu řecky napsáno a zkomoleno jako Aigyptos = Egypt, latinsky Aegyptus, domorodci ji nazývali Ta – meri = Milovaná (obdělaná) země
kalendář – zaveden ve 3. tisíciletí před Kristem, výpočty vycházely ze změn na Nilu, před záplavami vycházel Sirius. Během června byly záplavy, které určily Nový rok.
3 roční období po 4 měsících, každý měl po 30 dnech a zbývajících 5 dní byly svátky bohů:
záplava (achet)
vzrůst ( peret)
žně (semu, šemu)
V 5. tisiciletí př. Kr. určili solární (sluneční) rok, o 12 měsících po 30 dnech s pěti doplňkovými dny,
v 19. století př. Kr. určil král Chamurabi v Babylonu, vložení třináctého měsíce v určených intervalech,
v 15. století př. Kr. zavedl v Makedonii král Alexandr Veliký doplňkový měsíc každé tři roky (zv. makedonský měsíc).
výuka a zletilost byla v 11 letech, nejstarší syn (případně manžel nejstarší dcery) byl oficiálně nazýván „opora stáří otce i matky“, v době Staré říše 3 000 let př. Kr. výuku obstarával otec, od r. 2000 př. Kr. byly zavedeny školy, kde se učili pouze to, co potřebovali k budoucímu povolání, texty učitel diktoval nebo předepisoval. Učili se matematiku, zeměpis, tělocvik (lukostřelba a plavání), předurčení sochaři a malíři se učili tesání a kreslení.
hry: dřevěné oblečené panenky, postýlky, vozíky, trpaslíci a zvířátka, která měla některé části pohyblivé, znali deskové hry, míč, káču a řehtačky.
hudba: hudební nástroje, nejstarší hudebník byl Chufuanch, flétnista a zpěvák u faraónova dvora, žil v 25. století př. Kr.
sport: souboje na loďkách, plavání, veslování, lov, tanec, akrobatický tanec, pantomima, jízda, kdo byl štíhlý splňoval ideál muže, otylý byl považován za hlupáka
titul faraón = původně hebrejská, později řecká podoba egyptského slova per - aa (perá = velký dům, vysoká brána), které znamenalo palác panovníka, Egypťané sami používali titul král, panovník, od 18. dynastie se začalo používat jako titul egyptského panovníka.
Období a panovníci Egypta
Předdynastická doba 4000 – 3000 před Kristem
Štír, za jeho vlády vznikly hieroflyfy, nejstarší zápis na kameni (palice vládce Štíra) je přibližně z doby 3 000 let př. Kr., v době jeho panování byla známá Desetinná soustava:
1, 10, 100, 1 000, 10 000, 100 000, 1 000 000; + , – , x , : , bylo také známé tzv. Ludolfovo číslo = 3,16
Narmer
Archaická doba 3000 – 2640 před Kristem
1. dynastie
Aha, manželka Nejthotep
Džer
2. dynastie
Hetepsechemvej
Peribsen
Chasechemvej
Stará říše 2640 – 2155 před Kristem
3. dynastie 2640 – 2575 před Kristem
Džoser, v Sakkáře postavil 1. pyramidu v Egyptě, na výšku má 6 stupňů, rozměr 60 x 60 metrů
Sechemchet
4. dynastie 2575 – 2465 před Kristem
Snofru, manželka Hetepheres, matka Cheopse, za jejich vlády zemřel v r. 2575 bohatý egyptský velmož Mecen (mecenáš) v Sakkáře, který podporoval umělce, z jeho hrobky pochází nejstarší životopisný nápis.
Chufu (Chufev, Cheops) 2575 – 2560 před Kristem
Nechal postavit v Gíze (čtvrť Káhiry) největší pyramidu, čtvercová základna měří 232,40 m., výška 146,70 metrů. U pyramidy je sfinga – sfinx = ležící lev s hlavou faraóna Cheopse. Na rozdíl od řecké sfingy nebyla v Egyptě symbolem záhadnosti. Socha je vytesána z jednoho bloku, má výšku 20 metrů, dlouhá je 74 metrů
Radžedef
Rachef (Chafreuse, Chefrén) 2550 – 2530 před Kristem
1. syn boha slunce Rea, po něm se všichni panovníci začali považovat za slunečního syna. Velká sfinga u Gízy má délku 57,30 m, výšku 20 m. Je z r. 2549 př. Kr. a zobrazuje faraóna. Jeho pyramida je 2. největší se základnou 215,30 m., a výškou 143,70 metrů.
Menkaure
Šepseskaf
5. dynastie 2465 – 2325 před Kristem
Veserkaf
Sahure, syn královny Chentkaus
Neferirkare, syn královny Chentkaus
Neuserre
Menkauhor
Džedkare Isesi
Venis
Raneferef, málo známý panovník
6. dynastie 2325 – 2155 před Kristem
Teti
Pepi I., jeho pyramida se nazývala Mennefer Pepi = Pepi je dobrý a pevný, podle pyramidy bylo pojmenováno i hlavní město Staré říše Mennofer (řecky Menfis), podle hlavního boha chrámu města stvořitele Ptaha bylo město přejmenováno na hut ka Ptah (výsl. hikuptah) = palác Ptahova ducha, v přepisu napsáno jako Aigyptos = Egypt
Merenre
Pepi II.
První přechodné období 2155 – 1991 před Kristem
7. – 10. dynastie
11. dynastie
Antef I. – III.
Mentuhotep I. – III.
Střední říše 1991 – 1785 před Kristem
12. dynastie
Amenemhet I.
Senvosret I.
Amenemhet II.
Senvosret II.
Senvosret III.
Amenemhet III., za jeho vlády byla sepsána Početnice: 40 příkladů z aritmetiky – rovnice a zlomky, 20 příkladů z geometrie, 24 příkladů technického řešení. Později kniha dostala název Ahmosova početnice (podle písaře Ahmose, který opsal původní text ze 12. dynastie), podle svého objevitele v 19. století se nazývá Rhindův papyrus. Další kniha s výpočty je Moskevský papyrus ze 12. dynastie s 25 příklady, kde jsou mimo jiné i výpočty obsahu čtverce, obdélníku, trojúhelníku, lichoběžníku a kruhu, objemy válce, hranolu, krychle, komolého jehlanu a plochu polokoule.
Amenemhet IV. Maacherure, vládl společně se svojí sestrou a manželkou Sebeknorfu
Sebeknorfu, královna 1789 – 1785 před Kristem
po smrti manžela bratra Amenemheta IV. Maacherurea vládla sama jako muž.
Druhé přechodné období 1785 – 1551 před Kristem
do Egypta přicházejí semitské kočovné kmeny, které napadly a vyvrátily Střední říši v r. 1790 před Kristem, s nimi se spojují asijští otroci a propuštěnci, postupně získávají moc a významné úřady.
13. a 14. dynastie
v 1. polovině 17. století se příliv cizinců znásobil, Egypťané je pojmenovali hekau chasut = vládci poušťních zemí, beduínští náčelníci. Z egyptského názvu je označení Hyksósové (staroegyptsky hik – chosevet, hik – šose = vládcové cizích pouštních zemí).
15. a 16. dynastie 1650 – 1551 před Kristem
Apopi (Hyksós)
17. dynastie (vesetští vládci)
Senachtenre Tao I. (tao = statečný), měl za manželku Tetišeri, ženu ze střední vrstvy, jejich syn se stal otcovým nástupcem.
Sekenenre Tao II., za manželku si vzal vlastní sestru Ahhotep a měli dva syny: Kamose a Ahmose, sám zahynul v bojích s Hyksósem Apopim, za jeho vlády v r. 1560 př. Kr. vynálezce Amenemhet vynalezl vodní hodiny
Kamose, porazil spojence Hyksósů a vydal se do Dolní Núbie, kde opět zvítězil
Ahmose, po smrti svého bratra převzal velení a pokračoval ve vítězstvích, v jižní Palestině zničil Šaruhen, poslední pevnost Hyksósů a sjednotil Egypt.
Nová říše 1551 – 1086 před Kristem
18. dynastie 1551 – 1306 před Kristem
od této dynastie se začal používat označení egyptského panovníka titulem faraón = původně hebrejská, později řecká podoba egyptského slova per - aa (velký dům, vysoká brána), které znamenalo palác panovníka.
Ahmose
Amenhotep I. + 1506 před Kristem
Thutmose I. 1504 - 1492 před Kristem
Thutmose II. 1492 - 1479 před Kristem
Hatšepsut, královna, narozena 1508. Vláda 1479 - 1458 před Kristem. Dcera Thutmose I., manželka nevlastního bratra Thutmose II., nevlastní matka Thutmose III. Hatšepsut měla s Thutmosem II. dceru Neferure, kterou vychovával rádce královny a její milenec Senenmut. Královna vládla s umělým nalepeným vousem. Vládla 22 let.
Thutmose III. 1479 /1458 – 1425 před Kristem. Syn Thutmose II., matka druhá žena otcova harému byla nízkého původu. V době smrti jeho otce mu bylo šest let. Vlády se ujala jeho nevlastní matka Hatšepsut. Po její smrti se prohlásil samovládcem. V roce 1438 vydal příkaz o vymazání jména královny Hatšepsut. Dal zbořit její sochy a zahrabat je v písku. V Egyptě byly vypracované mapy se seznamy podrobených národů a území, za jeho vlády bylo na tomto seznamu 359 severních a 269 jižních národů.
Amenhotep II. 1425
Thutmose IV.
Amenhotep III.
Amenhotep IV. (Achnaton) 1364 – 1347 před Kristem
zavedl monoteistický kult boha Atona, prohlásil se za Achnatona = vtělení Atona a za „otce i matku“ Egypta a nechával se zobrazovat s mužskými i ženskými pohlavními znaky, zavrhl všechna stará božstva a odstranil jejich jména na všech stavbách, měl několik manželek, jedna z nich byla Nefertiti.
Smenchkare, obnovil uctívání starých božstev a zavrhl Atona, Achnatona prohlásil za kacíře.
Tutanchamon 1336 – 1327 před Kristem.
Syn Amenhotepa IV. (Achatona) vedlejší manželky Kiji. Původně se jmenoval Tutanchaton Vládu nastoupil v 9 letech. Ve 12 letech byl oženěn s Anchsenamonou (Anchesenpaamon), svou nevlastní sestrou (její matka byla Nefertiti). V 18 letech zemřel na infekci. Spadl s koně a rozbil si hlavu. Byl pohřben v Údolí králů. Hrobku v Údolí králů objevil po 15 letech pátrání 4.11.1922 britský archeolog Howard Carter a vstoupil do ní 5.10.1925. V hloubce 8,5 metrů narazil na zapečetěné dveře. Uvnitř se nacházel zlatý sarkofág s mumií faraóna a mnoho dalších zlatých předmětů. Tutanchamon je nejslavnějším egyptským faraonem.
Aje, velekněz, který vládl po smrti Tutanchamona jeho jménem.
Haremheb, vojevůdce
19. dynastie 1306 – 1186 před Kristem
Ramesse I. (Ramses, vl. jménem Paramesse), vládl do r. 1304, manželka Satre, po mnoha letech začala jeho rodem přecházet opět vláda z otce na syna.
Setchi I. (Sitha), prosazoval uctívání boha Sutecha, po kterém si dal jméno, + 1290, za jeho vlády se narodil Mojžíš. Jeho dcera našla Mojžíše na břehu Nilu a dala mu jméno Vytažený z řeky.
Ramesse II. Veliký 1279 – 1213 před Kristem. Syn Setchiho I., oficiálně syn boha slunce Ra. Nevlastní bratr Mojžíše. Ve svých 25 letech nastoupil na trůn. Vládl 67 let. Faraon, který pronásledoval Izraelity při přechodu Rákosovým mořem a zahynul i se svými vojsky (Ex 4, 7-15). Měl prvorozeného syna Merenptaha I. (1348/1324– 1281/1258 ?). Pro Egypt získal území v Asii. Před vyhlášením války od panovníka Chetitů Chattusiliše III., podepsal mírovou smlouvu. Tato smlouva je první historicky dochovaným dokladem o míru. Zemřel ve věku 92 let. Podle antropologického průzkumu byl vysoký 175 cm. V jeho době byli lidé vysocí kolem 150-155 cm a dožívali se 25 - 30 let.
Merenptah I. zemřel při odchodu Izraelitů z Egypta. Někteří badatelé posunují časovou osu a za nevlastního bratra Mojžíše považují Merenptaha I.
Setchi II.
20. dynastie 1186 – 1080 před Kristem
Setnacht
Ramesse III. – XI.
Hrihor, velekněz, královský syn z Kuše (Horní Núbie), po jeho smrti začal Egypt procházet dobou úpadku.
Třetí přechodné období 1080 – 712 před Kristem
21. dynastie 1080 – 945 před Kristem
Nesbanebdžed (Smendés)
Pasbachaenniut I. (Psusennés)
Amenemope
Siamon
22. dynastie 945 – 722 před Kristem
Šešonk I., náčelník libyjských přistěhovalců
Osorkon I.
Osorkon II.
Takelot II.
Šešonk II.
23. a 24. dynastie do r. 712 před Kristem
Pozdní doba 712 – 332 před Kristem
25. dynastie 712 – 664 před Kristem
Kašta, vládce Núbie, kterou okupoval Egypt od 12. dynastie, dobyl Horní Egypt
Pianchi, syn Kašty, dobyl Dolní Egypt a jejich dynastie se začala nazývat etiopská, v r. 671 podlehla vpádu Asyřanů
Taharka
26. dynastie 664 – 525 před Kristem
Neko I.
Psammtek I.
Neko II. 610 – 595 před Kristem
Psammtek II.
Psammtek III. 525 poražen perským králem Kambýsésem, který se dal titulovat jako faraón.
27. dynastie 525 – 404 před Kristem
perská nadvláda
28. dynastie
Amenardis, Libyjec, který porazil Peršany a založil dynastii
29. – 30. dynastie 380 – 343 před Kristem
Nechtharehbe I. (Nechtnebef, Nektanebos)
Nechtharehbe II. (Nechtnebef, Nektanebos), poslední egyptský faraon
31. dynastie 343 – 332 před Kristem
perská nadvláda
seznam faraonů sepsal egyptský velekněz Manetho (320 – 250 před Kristem).
Ptolemaiovská (Řecká) doba 332 – 30 před Kristem
Alexandr III. Veliký, zvaný Makedonský (Alexandr Veliký), * 356 př. Kr. v Pelle, + 10/11. 6. 323 před Kristem v Babyloně. V r. 343 př. Kr. se řecký filosof Aristoteles stal jeho vychovatelem. V r. 332 porazil perského krále Dareia III., v r. 331 vstoupil do Egypta, kde byl jako osvoboditel Egypta od Peršanů, korunován na krále, od velekněze uznán za faraona s božským původem, prohlásil se za syna boha Amona. Jeho vojevůdce Ptolemaios (I. Sotér) založil nové hlavní město Egypta nazvané podle panovníka Alexandrie (Iskandrija). Alexandrijská knihovna obsahovala 70.000 svazků, vyhořela v roku 47 př. Kr. při bojích Kleopatry a Caesara proti Ptolemaiovi XIII. (obnovena v letech 389 – 643 po Kr., opět zničena Araby)
Ptolemaios I. Sotér (spasitel) 323 – 305 před Kristem
Ptolemaios II. Philadelfos 305 – 282 před Kristem
(Filadelfos = miluje Delfy)
Ptolemaios III. – XIII., bratr a manžel Kleopatry, utopil se v Nilu
Ptolemaios XIV., bratr a manžel Kleopatry, zavražděn na příkaz Kleopatry
Kleopatra VII. * 69 př. Kr. Alexandrie, + 30 př. Kr., Řekyně. Otec Aulet (+ 51 př. Kr.), faraon z rodu Ptolemaiovců. V r. 51 př. Kr. nastoupila na trůn v 18 letech, její dvě starší sestry už nežily. Měla mladší sestru Arsinoe a 2 sourozence. Jediná z Ptolemaiovců ovládala egyptský jazyk. Provdala se za svého 13 letého bratra Ptolemaia XIII. Podle závěti otce měla vládnout s bratrem, ale odešla do exilu, aby byla v bezpečí. S Ptolemaiem vládla její sestra Arsinoe. Její bratr Ptolemaios XIII. dal na radu svého rádce Pothina zabít Caesarova soka Pompeia a při vpádu Caesara do Egypta (48 – 47 př. Kr.) ho přivítal Pompeiovou hlavou. V bitvě s Caesarem faraon Ptolemaios XIII. zahynul v Nilu.
Byla velice ctižádostivá a chtěla obnovit moc Egypta z doby Alexandra Velikého. Dala se zabalit do koberce a donést se k Caesarovi. Ten byl vykonavatelem závěti egyptských panovníků. Stala se milenkou Caesara, ale musela se provdat za mladšího bratra Ptolemaia XIV. Caesar ji dosadil jako královnu Egypta. Řím se zmítal ve velkých problémech a potřeboval vládce, který trávil idylické chvíle v Egyptě. Narodil se jim syn Caesarion a Kleopatra donutila Caesara, aby je oba vzal do Říma. Caesar plánuje velikou říši s hlavním městem Alexandrií. Když s ní začal plánovat svatbu, římští senátoři se vyděsili a v r. 44 př. Kr. ho nechali zavraždit. Podle závěti byl určen nástupce Caesara Gaius Iulius Octavián (pozdější císař Augustus) a ten uzavřel s Caesarovým přítelem Marcem Antoniem dohodu o pomstě Caesara. Společně založili triumvirát (třetí spoluvládce byl Marcus Aemilius Lepidus, + 36 př. Kr.). V r. 42 opustila se synem Řím, po návratu nechala zabít bratra Ptolemaia XIV., a syna jmenovala spoluvládcem. Po vítězném boji Marka Antonia a při prvním setkání v r. 41 ho plánovitě okouzlila. Měli spolu dvojčata, syna a dceru. Marcus ji daroval 200 000 pergamenových svazků z Pergamu a přímořská území. To ji umožnilo postavit silné námořnictvo. Po návratu do Říma ho císař ožení se svou sestrou Octavií Fulvií. Spolu měli dceru Antonii. Markus Antonius strávil 4 roky v Římě, kde dal na mince razit portrét Kleopatry a Senát ho prohlásil zrádcem. Do Egypta se vrací, když ho císař v Římě nepotřebuje. V r. 32 se rozvedl se svou ženou Octavií a vzal si Kleopatru. Z dalšího setkání měli syna Caesariana, kterého prohlásil budoucím králem Egypta. Gaius Iulius Caesar Octavianus Augustus vyhlásil Kleopatře válku a Marka porazil v námořní bitvě. Donutil ho spáchat sebevraždu v r. 31 př. Kr.
Kleopatru chtěl vodit jako římskou otrokyni ve všech zemích, kde vládla. Nechala se uštknout jedovatou kobrou, o které Egypťané věřili, že zaručuje nesmrtelnost mezi bohy. Syna Caesariona zabili Římané v r. 29 př. Kr., ostatních tří dětí se ujala Oktavie, bývalá žena Marka Antonia.
Po její sebevraždě r. 30 př. Kr. začlenil Octavian Augustus Egypt do Římské říše a římský císař se stal egyptským faraónem.
Římská doba 30 před Kristem – 395 po Kristu
Byzantská doba 395 – 640 po Kristu
nastala po rozdělení Římské říše na Západní a Východní
Arabská doba od r. 640/641 po Kristu
vpád muslimských Arabů do Egypta, v letech 640 – 642 po Kristu ho dobyl muslimský vojevůdce chalífy Umara Amre ibn al – Ás a Egypt se stal muslimskou zemí.
Potomci starých Egypťanů jsou křesťanští Koptové a koptština je poslední vývojová mluvená fáze staroegyptštiny. Tento název dostali egyptští křesťané od Arabů. Hlavou koptské církve je alexandrijský patriarcha.
Osmanské období od r. 1517, kdy byl popraven poslední mamlúcký sultán a Egypt se stal součástí Osmanské říše,
Napoleon v Egyptě – 19. 5.1798 porazil u Alexandrie mamlúckou armádu a obsadil Káhiru. Anglický admirál Nelson porazil francouzské loďstvo, Turci vypověděli válku Francii a Francouzi bojovali 4 roky proti Angličanům a Turkům. V Sýrii a Palestině byli donuceni se vzdát. Napoleon opustil Egypt v r. 1799 kvůli vnitropolitické krizi ve Francii, zbytky vojska byly odvezeny v r. 1802 na anglických lodích do Evropy.
Bez ohledu na válečné události pracovala v Egyptě komise 167 učenců, zeměměřičů, katrografů, stavitelů, archeologů, přírodovědců a umělců.
------------------------------------------------------------------------------------
Rosettská deska. Nazvaná podle města Rosetta u Alexandie. Při kopání nové pevnosti Fort Julien u Alexandrie v r. 1799 našli vojáci Rosettskou desku. Deska je rozdělena na tři díly se stejným textem: hieroglyfy, démotické písmo, řečtina. Podle řecké části desky v r. 1822 rozluštil oba dva zbývající texty francouzský vědec Jean Francois Champollion, který uměl řečtinu a podle ní rozluštil další dvě části desky.
Hieroglyfy: z řeckého hieros glyf = posvátné tesané písmo, značek bylo asi 750, hieroglyfy vznikly asi v r. 4 000 př. Kr. a původně se zapisovaly na kůru a papyrus, později se tesaly do kameny a byly určeny pro zápisy v hrobkách a chrámech.
Dalším písmem bylo hieratické (kněžské), které se používalo pro náboženské a hospodářské zápisy,
v r. 750 př. Kr. vzniklo démotické (lidové, zjednodušené) písmo pro běžné denní zápisy a dopisy.
Vzdělanci a kněží ve starém Egyptě znali všechny tři druhy písma.
Egyptština prošla 5 vývojovými stupni:
1) nejstarší egyptština do r. 2155 př. Kr.
2) klasická egyptština 2155 – 1551 př. Kr.
3) novoegyptština 1551 – 712 př. Kr.
4) démotština, 5) koptština od 3. století po Kr.
v 7. století po Kristu vytlačila arabština všechny druhy egyptského písma a až do r. 1822 nebyl nikdo schopen přečíst jakýkoli staroegyptský nápis.
božstva Egypta: mezi hlavní bohy patřili: Anup – šakal (mumifikátor, průvodce zemřelých) Chnum, Sutech (bouře, moře, pouště) a jeho bratr Usir (zemědělství a řemesla, manželka Eset, syn Hor – sokol (nebe, světlo), stvořitel Amon a Ptah, slunce Re (Ra), zobrazovaný také jako beran (Amon a Re = Amenre = vtělení), Thovt (posmrtný soudce, moudrost), Apis – býk (bouře), bohyně Hathor (láska, tanec, zpěv), Eset, Maat, Sachmet – lvice (smrt).
Deset egyptských ran:
pohromy, které předcházely odchodu Židů z Egypta pod vedením proroka Mojžíše. Rány jsou zapsány v Bibli v 2. knize Mojžíšově - Exodus a v Koránu (7, 133-136). Mojžíš s bratrem Áronem žádali faraona (Ramsese II., Ramesse II.), aby propustil Izraelity z otroctví. Faraon to odmítl a Bůh Hospodin postihl Egypt deseti pohromami. Potom dovolil faraon Židům odejít.
Voda v Nilu přeměněna na krev – potupa boha Nilu Hapiho (Ex 7,14-24).
Žáby – přemnožení žab, potupa bohyně Heqt (žába) (Ex 7,25-8,11).
Komáři přemnožení z prachu, potupa Thotha, boha deště a kouzel. V Kralickém překladu štěnice (Ex 8,12-15).
Mouchy (střečci) – potupa stvořitele Ptaha (boha Egypta), protože nebyly v zemi Gošenu, kde bydleli Izraelci (Ex 8,16-28).
Dobytčí mor – potupa bohyně krávy Hathor a býka Apise (Ex 9,1-7).
Boláky (vředy) – potupa bohyně uzdravování Isis (Ex 9,8-12).
Krupobití – potupa boha Rešpua vládce blesku a Thotha, boha deště a kouzel (Ex 9,13-35).
Kobylky – přemnožení a zničení zbytku úrody a zeleně, potupa boha úrody Mina (Ex 10,21-20).
Tma – neproniknutelná tma, která trvala na egyptském území tři dny, potupa boha slunce Ra a boha svítání Hora (Ex 10,21-29).
Smrt prvorozených – u lidí i u zvířat, potupa faraóna, který byl pokládán za Amon – Ra (vtělení boha Ra). Zemřel i faraonův nejstarší syn, následník trůnu (Ex 11,1-12,36).
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
mumie = asfalt, perské slovo, které vyjadřuje zčernání těla
Théby, řecké jméno hlavního města Horního Egypta Veset (dnes Karnak a Luxor) z 11. dynastie (2070 – 2000) a Nové říše.
Káhira (Al Quahira = vítězná), hlavní město Egypta, staré 1200 let, oficiálně založena v r. 969, pojmenovaná podle řeckého boha války Árese (Mars) = al Aharis = al Quahir = bůh Áres (Áresovo, Marsovo město),
Nil – řecky Neilós, egyptsky Iteru = řeka, jinou řeku neznali.
Mennofer (řec. Memfis),1. hlavní město Horního a Dolního Egypta, založeného králem Menim r. 3000 př. Kr. (dnes trosky u Káhiry).
Memnón – etiopský král, který bojoval u Tróje a tam v mladém věku padl, podle Homéra to byl syn bohyně Jitřenky. S jeho jménem byly později spojeny dvě obrovské sochy – kolosy, které nechal postavit v r. 1500 př. Kr. u Théb egyptský král Amenofis (Amenhotep) III., jedna ze soch vydávala při východu slunce podivné zvuky a lidé říkali, že mladý král pláče pro svůj život.
El = syrsko – foinické jméno pro Otce Stvořitele, hebrejské jméno Elí, Elohim, arabské Al (Alláh). Byla mu prokazována velká úcta ve městě Byblos, kde byl nejdříve postaven chrám a při jeho dokončení vyměřeno město Byblos (Kepen, Džebel).
Biblos – Byblos, řecké jméno původně fénického, později egyptského města Kepen, dnes malé rybářské město Džebel u Bejrútu. Řekové, kteří zde nakupovali a obchodovali s papyrem, nazývali vlákna papyru slovem bubloi, psaní na papyrus bylo biblion. Město, které zde vzniklo dostalo toto jméno. Z toho vznikl řecký název pro knihu – biblos, thá biblia = knihy, knihovna. Písmo svaté, které obsahuje celkem 74 knih – z toho 47 (přijatých katolickou a pravoslavnou církví, protestantské církve přijaly 39) knih Starého Zákona a 27 knih Nového Zákona, tvoří celou knihovnu = thá Biblia, důležitost vyjadřuje také český název Kniha knih.
Papyrus – materiál na psaní vyráběný z oloupaných stvolů rostliny Cyperus papyrus, vysokého 5 – 6 metrů. Vyráběly se z něho čluny, koše, rohože, obuv, provazy, svitky, hlízy papyru se jedly. Dnes roste pouze v Súdánu. Svitky byly vynalezeny před rokem 3000 př. Kr. Za Ptolemaiovců se jeho výroba stala královským monopolem. Papyrus byl vyvážen do Sýrie, Babylonie a Palestiny. Egyptsky se nazýval cófy a začalo se mu říkat pa - p - uro = patřící králi (faraónovi, papuro = phararo). Řečtí obchodníci nakupovali popsané listy bubloi a rostlinu nazývali papyros. Z tohoto názvu vznikl výraz papír (ten vznikl v Číně v r. 105 po Kristu)
Pergamen – egyptský faraón Ptolemaios V. Epiphanes v r. 200 př. Kr. zakázal vývoz papyrusu do města Pergamonu (Trója – Ilion), kde král Eumenes II. chtěl založit knihovnu v rozsahu knihovny alexandrijské, Ptolemaios pozdržel vývoz a zvýšil clo. V Malé Asii se kůže telat a beranů používala k psaní už od 15. století před Kristem, obyvatelé Pergamonu zušlechtili výrobu, zbavili kůži srsti a chlupů z obou stran, opracovali pemzou a vápennou vodou, kůže se změnila na bílý a hladký materiál k psaní. Podle místa výroby dostal název Pergamen, drahý, ale trvanlivější. Od 4. století mu opisovači Písma Sv. (Bible) dávali přednost před papyrem. Jeden z nejznámějších rukupisů v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji byl napsán na antilopím pergamenu, Rukopis obsahoval 360 dvoulistů a na každý dvoulist byla potřeba jedna antilopa.
Později byly knihy ilustrovány přírodními barvami, mezi nimi nejvíce červená (suřík = lat. minium). Podle této barvy se obrázkům začalo říkat miniatury. Nejcennější knihy byly zdobeny zlatem.
bl. Oderich Boemius z Pordenone (Oldřich z Čech), byl v Egyptě v r. 1313. Člen řádu františkánů, misionář a papežský nuncius pro Východ. 1. Čech v Egyptě.
Jakub Římař, * 1682 Kroměříž, františkánský misionář, působil dlouhé roky v Egyptě. Napsal „Itinerář apoštolských orientálních misií v Egyptě“, rukopis je uložen v Universitní knihovně v Praze. 1. Čech u pyramid v letech 1711 – 1722.
--------------------------------------------------------------------------------------
Afrika
Etiopie v r. 1000 zde vzniklo Etiopské křesťanské království, jediný křesťanský stát na území afrického kontinentu, v letech 1200 – 1230 zde vládl král Lalibela, jeho jméno bylo později přeneseno na název království, do r. 1974 zde vládli potomci krále Šalamouna a královny ze Sáby (Sibyla), zvaní Lvi Judy.
Vandalové kmen v severní Africe, království v letech 429 – 533
Viktoriiny vodopády objevil r. 1855 David Livingston, protestantský misionář, lékař, + 1873.