Ř í m s k á ř í š e – Itálie
Řím – ROMA. Podle legendy z 1. století př. Kr., kterou napsal učenec Marcus Terentius Varron, „třetího roku šesté olympiády“ (v r. 753 př. Kr.) založili město bratři Romulus a Remus, synové boha války Marta (Mars).
Jejich strýc se jmenoval Amulius. Nechal na živu bratra Numitora, ale dal zabít jeho syna. Numitorovu dceru Reu Silvii donutil, aby se stala vestálkou (panenskou kněžkou bohyně Vesty, nesměly se provdat a mít děti). Kněžce se narodila dvojčata Romulus a Remus, a jejich otcem byl Mars, bůh války.
Král Amulius dal Reu uvěznit a chlapce utopit. Sluhové pustili koš po Tiberu a dál se nestarali. Koš se zachytil na břehu. K zachráněným přišla vlčice, vzala je do svého doupěte (později byl na tom místě postaven Senát na Foru Romanu) a odkojila je.
Tam je našel pastýř Faustulus, vzal je domů a se svou manželkou je vychoval. Když se dozvěděli o svém původu, zabili prastrýce Amulia a vrátili vládu dědovi Numitorovi. Rozhodli se založit město na místě, kde byli odloženi.
Historik Titus Livius (59 př.Kr. – 17 po Kr.) píše: „Jejich mocichtivý strýc na ně činil úklady. Proto je jejich matka uložila do košíku a svěřila řece, která je donesla až k vlčici. Ta se nad nimi slitovala a odkojila je vlastním mlékem. Plačících a nakrmených chlapců se ujal pastýř Faustulus a vychoval z nich statečné muže. V dospělosti se rozhodli založit vlastní město. Romulus a Remus nedokázali najít společnou řeč. Rozpoutal se mezi nimi svár, který nakonec rozhodli bohové. Ti si vyvolili Romula. Romulus se nechtěl dělit o moc se svým bratrem a zabil ho.“
Historikové se domnívají, že Město (Urbis) vzniklo ze spojení místních osad Etrusků na řece Tibeře v 8. století př. Kr. Původně hlavní město Latia se stalo hlavním městem Římské říše, papežského státu a Itálie. Titul Věčné Město dostal v raném středověku, protože se stalo centrem křesťanství. Ve starověku měl Řím 1 500.000 obyvatel, ve středověku 50.000.
Město bylo vystavěno na sedmi pahorcích: Palatium (Palatin, později tak byl označován i císařský palác, který zde stál), Capitolium (Kapitol), Aventinus (Aventin), Caelius (Célius), Esquilinus (Eskvilin), Viminalis (Viminal), Quirinalis (Kvirinal), později přibyly ještě dva: Vaticanus (Vatikán) a Ianiculum (Janikul).
Další legenda připisuje vznik Říma Trojanům, kteří po prohrané válce (1193 – 1183 př. Kr.) dojeli na Apeninský poloostrov. Syn knížete Aenea Julus (Iulus) založil rod a město Řím. Brutus, Aeneův vnuk pak doplul do Británie, z jeho rodu pocházela sv. Helena, pozdější římská císařovna.
Řím 20 m n.m
Rocca di Papa (papežská tvrz, věž, skála), obec 15 km od Říma v Albánských horách. m n. m.
Equites = rytíři, jezdecký stav. Nejbohatší občané Říma, později název římské šlechty.
Armáda se dělila: 1 legie = 10 kohort (3600 – 6000 vojáků), 1 kohorta = 3 manipuly = 6 centurií (360 – 600), 1 manipula = 2 centurie (120 – 200), 1 centurie (setnina) = 60 – 100 vojáků.
Via Appia, známá římská cesta (silnice) z r. 312 př. Kr., nechal ji postavit censor (ministr hospodářství a financí) Appius Claudius Caecus.
Podle legendy potkal v r. 67 po Kr. na této silnici sv. apoštol Petr Ježíše, který nesl kříž do Říma a sv. Petr z Říma odcházel, zeptal se Ježíše: „Quo vadis Domine?“ (kam jdeš Pane?). Cesta vedla nejdříve do Capuy, později do Kalábrie, do přístavu Brundisia (Brindisi).
Evropská města založená nebo pojmenovaná Římany:
Aquisgranum (na severní straně) Aachen - Cáchy, Německo
Aquincum (větrné místo – aquilum) Budapest - Budapešť, Maďarsko
Augusta Treverorum (vznešené město germánských Treverů) Trier - Trevír, Německo
Basilia (z řec. král, úřední město) Basel - Basilej, Švýcarsko
Bonna (dobrota, dobrá) Bonn, Německo
Castra Batava (vojenský/tábor germánských Batavů) Passau - Pasov, Německo
Castra Regina (vojenský/tábor královny) Regensburg - Řezno, Německo
Collonia (osada rolníků) Köln - Kolín n.Rýnem, Německo
Constantia (osobní jméno) Constanţa - Konstanta, Rumunsko
Iuvavum (veselost) Salzburg - Solnohrad, Rakousko
Mogontiacum (násep u řeky/Mohan) Mainz - Mohuč, Německo
Tericum (strašit, děsit) Zürich - Curych, Švýcarsko
Vindobona (dobrý nárok) Wien - Vídeň, Rakousko
Římští panovníci od r. 1153 př. Kr.
Iulus, syn knížete Aenea, který připlul do Itálie. Aeneas založil v r. 1183 město Lavinium. Za 30 let v r. 1153 potom založil Iulus město Albu Longu (Řím).
Silvius (silvia = les, narozen v lese). Po něm vládli jeho potomci asi 300 let.
Procas, poslední albský král. Měl dva syny Numitora a Amulia.
Numitor, svržen s trůnu bratrem Amuliem.
Amulius, svrhli ho jeho prasynovci bratři Romulus a Remus. Vládu vrátili svému dědovi Numitorovi.
Numitor, opět na trůnu.
Římští králové od r. 724 - 44 př. Kr.
Romulus, 1. římský král, 724 – 715, legendární zakladatel Říma a panovník říše.
Stejné jméno měl i poslední západořímský císař, který abdikoval a tím v r. 476 dočasně zanikla Římská říše.
Město Řím založil Romulus se svým bratrem Remem. Vznikl mezi nimi spor, jaké mu dají jméno. Dohodli se, že podle znamení. Remus odešel se svědky na Aventin a uviděl šest supů. Romulus byl se svědky na Palatinu, kde za chvíli letělo dvanáct supů. Mezi bratry došlo k hádce.
Remus přeskočil hradby města a Romulus ho zabil se slovy: „Tak zahyne každý, kdo přeskočí mé hradby.“ Jeho manželka byla sabinka Hersilia. Po své smrti byl ctěn jako bůh Quirinus (oplakávaný). Kapitolská bronzová vlčice stála na Kapitolu už v 6. století př. Kr. Sošky bratrů k ní byly přidělány až v 15. století po Kristu (za 2100 let).
Numa Pompilius, 2. římský král, 715 – 672 př. Kr.
Servus Tullius, 6. římský král, 578 – 535 př. Kr.
Lucius Tarquinius Superbus, poslední římský král do roku 44. Měl přezdívku Superbus (zpupný, pyšný).
Triumvirát (lat. trium viri = tři muži) = vláda tří – trojvláda, tříčlenná vláda
původně měli být triumvirové jmenováni na 5 let.
1. triumvirát 60 – 44. př. Kr.
Gnaeus Pompeius, Marcus Licinius Grassus a G. I. Caesar
Gaius Iulius Caesar, 100 – 44 př. Kr. Gaius (psáno Caius) Iulius Caesar (= syn Země, zářící božský císař), jméno rodu Iuliů.
Podle legendy byl jeho předkem Julus (Iulius), syn Aenea, který založil rod a město Řím. Po prohrané válce (1193 – 1183 př. Kr.) dojel s rodinou na Apeninský poloostrov.
Caesar byl římský vojevůdce, státník, spisovatel, senátor. V r. 47 porazil u Zely v Malé Asii vojska krále Farnaka a poslal o vítězství zprávu do Říma: „Veni, vidi, vici“ (přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem).
Adoptoval Octavia (známý jako císař Augustus), vnuka své sestry (prasynovec), kterému dal své celé jméno Gaius (C.) Iulius Caesar (od r. 31 byl 1. císařem). Měl s Kleopatrou VII. syna Caesariona, ke kterému se veřejně přihlásil a chtěl si ji vzít za ženu.
Římanům se to nelíbilo a naplánovali jeho vraždu. Tu provedl Brutus a Cassidus. Všichni jeho nástupci si dali nebo dostali titul caesar (cesar, césar, cezar, cézar), který nabyl smyslu císař = panovník.
2. triumvirát 44 – 31 př. Kr.
Gaius Iulius Caesar Octavianus (Augustus), * 63 př. Kr., + 14 po Kr. Nola u Neapole v Itálii.Vládl jako člen triumvirátu v letech 49 – 27 v Itálii a západní provincii. Od r. 31 césar = císař (Augustus).
Marcus Antonius (vládl na východě). * 83 př. Kr., + 30 př. Kr. Manžel Octavie, sestry Octavia (císař Augustus). V r. 32 se rozvedl a odešel do Egypta ke Kleopatře VII. Po prohrané námořní bitvě v r. 30 spáchali oba sebevraždu.
Marcus Aemilius Lepidus (v Africe)
v r. 37 byli potvrzeni na dalších 5 let.
Římští císaři od r. 31 př. Kr. – 476 po Kr.
seznam římských císařů od Augusta po Constantia II. (+ 361) napsal spisovatel Victor Sextus Aurelius ve 4. století v knize „Caesar“.
dynastie Juliovsko-claudiovská
Augustus (Gaius Iulius Caesar Octavianus Augustus), 31 př. Kr. – 14 po Kr. * 63 př. Kr., + 14 po Kr. Nola u Neapole v Itálii. Když mu byly 4 roky, zemřel mu otec Octavius (osmý). Syn neteře Gaia Iulia Caesara a jeho prasynovec. Od něho dostal celé jeho jméno. Titul Augustus = vznešený mu byl udělen až 17. 1. 27 př. Kr.
Za jeho vlády se v Betlémě v Judsku narodil Ježíš Kristus.
Augustova sestra Octavia se provdala za Marka Antonia, s kterým měla dceru Antonii, rozvedli se v r. 32. Marcus odešel do Egypta ke Kleopatře VII. Císař Augustus vyhlásil v roce 32 Kleopatře válku a Marka Antonia porazil v námořní bitvě. Marcus i Kleopatra spáchali v roce 30 sebevraždu.
Diktátor Caesar, jeho prastrýc, adoptoval Octaviana a dal mu své jméno Gaius Iulius Caesar. 17. 1. 27 mu senát udělil titul Augustus (Vznešený). Gaius Julius Caesar Octavianus Augustus (syn Země, zářící božský císař, syn Octavia, vznešený).
Oženil se s Livií Drusillou (z 1. manželství měla syny Tiberia a Nera Drusa staršího, + 9. př. Kr.). Po smrti svých dvou synů adoptoval Tiberia za syna a dal mu svou dceru Julii za manželku. Od r. 43 př. Kr. byl členem 2. triumvirátu, spolu s ním byli Marcus Antonius (+ 30 př. Kr.) a Marcus Aemilius Lepidus. V r. 36 přemohl Lepida, dal si titul IMPERATOR.
V r. 31 byl Augustus prohlášen jako PRINCEPS (1. panovník) a doživotní senátor.
Podle byzantské legendy z 5. století navštívil v Římě tiburtinskou Sibylu, která mu řekla: „Na rozkaz Nejvyššího Boha přijde z nebe dítě, které porodí Neposkvrněná Panna a usadí se na tomto místě. Bude nepřítelem našich oltářů a chrámů. Při této věštbě viděl Augustus zjevení ženy s dítětem a na tom místě dal postavit pohanský chrám Ara coeli (oltář nebes).
Chrám vedle Kapitolu dala ve 4. století přestavět císařovna sv. Helena, zasvětila ho Panně Marii (Santa Maria in Aracoeli = Panna Maria na Oltáři nebes). Sv. Helena byla v tomto chrámu pohřbena.
V jeho rodném městě Nola později působili tři světci: sv. Felix z Noly (+ 260), sv. Paulín z Noly (+ 431) a sv. Petr Nolask (z Noly, + 1256).
Tiberius, 14 – 37, Claudius Nero Tiberius, * 42 př. Kr., bál se hromu, nesnášel bouřku, nevlastní syn císaře Augusta, jeho manželka Julie byla dcera císaře Augusta, jejich vlastní syny Gaia (+ 4 po Kr.) a Lucia (+ 2 po Kr.) adoptoval za svoje císař Augustus.
Za jeho vlády byl v Jeruzalémě ukřižován Ježíš Kristus. Císař vyslal svoje vojska do země kelských Bójů (Boiohaema = Čechy), která tam nedorazila, protože v Germánii vypukly vzpoury. V r. 26 se odstěhoval na Kapri, v Římě vládl jeho jménem velitel pretoriánů Lucius Aelius Seianus.
Caligula, 37 – 41, Gaius (Caligula) Julius Caesar Germanicus, * 12, syn Germanica (Germanicus = císař porazil Germány, vítěz nad Němci), synovec Tiberia a jeho adoptivní syn. Od dvou let nosil miniaturní caligae = vojenské kalhoty, podle nich dostal přezdívku, pod kterou je známý v historii.
Sadista, alkoholik, homosexuál. V paláci měl mladé chlapce, ale měl incesty i se svými vlastními sestrami, které znásilňoval. Svou sestru Julii Drusillu prohlásil po její smrti v r. 38 za bohyni (deifikoval, zbožtil) a stala se tak první ženou, která dostala tento titul. Zavražděn pretoriány, kterým se nelíbil jeho zhýralý život.
Claudius, 41 – 54, Tiberius Claudius Nero Drusus Germanicus, * 10, syn Nerona Drusa (bratr Tiberia) a Antonie (dcera Marka Antonia), synovec Tiberia, vlastní vnuk triumvira Gaia Augusta a nevlastní vnuk císaře Augusta, po vraždě Kaliguly ho pretoriáni provolali císařem, otráven manželkou Agrippinou
Nero, 54 – 68, Lucius Domitius Ahenobardus Nero (lucius = světlý, domitius = krotitel, ahenus – aenus = měděný – bronzový, bardus = zkušený), * 37, jeho učitelem se v r. 49 stal Lucius Annaeus Seneca Mladší (5 př. Kr. – 65 po Kr.), v 17 letech se stal císařem.
V r. 59 zavraždil svoji matku Agrippinu, v r. 62 zabil manželku Octavii. Další manželku, těhotnou Poppeu, ukopal do břicha. Sadista, homosexuál, miloval divadlo, zpěv, dostihy a zajímal se o starší muže, v r. 64 založil požár Říma a vinu svalil na křesťany, dal postavit na východním svahu vatikánského pahorku cirkus, kde byl v r. 67 umučen sv. Petr. Za jeho vlády bylo umučeno tisíce křesťanů, i sv. apoštol Pavel.
Jeden z nejkrutějších císařů. + 9. 6. 68 si probodl krk.
O požáru Říma píše v r. 116 dějepisec Tacitus v XV. knize Annales (Anály) ve 44. kapitole: „A tak Nero, aby skoncoval s pomluvou o zapálení Říma, nastrčil jako viníky a nejvybranějšími tresty stíhal ty, kteří byli nenáviděni pro svoje skutky a lid je nazýval křesťany.
Původce tohoto jména dal za Tiberia popravit správce Pontský Pilát. Tato pověra, na chvíli potlačená, znovu a znovu vypukovala a to nejen v Judeji, kolébce toho zla, ale i ve Městě (hlavní město Řím), kde se sbíhají všechny ohavnosti a mrzutosti z celého světa a nacházejí zde mnoho stoupenců.
Nejdříve lapají ty, kteří se k tomu přiznali, potom ty, kteří byli udáni, ani ne tak ze zločinu podpalečství, ale z nenávisti. I při jejich smrti se jim posmívají; navléknou na ně kůže divokých zvířat a dají roztrhat psům, přibíjejí je na kříž a když zhasne, zapalují je a nechají hořet jako noční pochodně. nero nabídl na toto divadlo svoje zahrady a uspořádal hry v cirkuse, pletl se mezi lid ve vozatajském úboru, nebo jel na závodním voze. Proto tito lidé, i když byli zločinci a zasluhovali si nejpřísnější tresty, vzbuzovali soucit, vždyť nebyli obětováni veřejnému zájmu, ale vražedným choutkám jednotlivce.“
dynastie Flaviovská
Galba, 68 – 69, Servius Sulpicius Galba, * 3 př. Kr., senátor, 2. 4. 68 prohlášen senátem za císaře, vládl do 15. 1. 69, kdy ho zavraždili vojáci
Otho, 69, Marcus Salvius Otho, * 32, konsul, prohlášen senátem, 15. 1. – 16. 4. 69, kdy spáchal sebevraždu
Vitellius, 69, Aulus Vitellius Germanicus, * 15/19, konsul, zvolen vojáky v Germánii 2. 1. 69, alkoholik, neschopen chůze, měl zvrácené chování, zavražděn vojáky 20.12. 69
Vespasianus, 69 – 79, Titus Flavius Vespasianus, * 9, člen jezdeckého stavu (Equites = rytíři), senátor, v r. 67 byl správcem Judeje, vypukla 1. římská válka, za jeho vlády byl postaven Amphiteatrum Flavium = Flaviův amfitheater – Koloseum (Colosseum, před jeho branou stála obří socha císaře Nera – Kolos), stavba měla 76 vchodů, 45.000 sedadel a 5.000 míst na stání, další stavba Circus Maximus – Velký cirk, stavba původně dřevěná, později kamenná, stála na svazích v údolí mezi Palatinem a Aventinem, aréna byla 600 m dlouhá a 100 m široká, místo pro 150.000, později pro 300.000), + 24. 6. 79 na horečku
Titus, 79 – 81, Titus Flavius Vespasianus, * 39, syn Vespasiana, jako velitel římského vojska dobyl v r. 70 Jeruzalém, 24. 8. 79 vybuchl Vesuv a zasypal Pompeje, Herculaneum, Stabiae a Oplontis, + 13. 9.
Domitianus (Domitián) 81 – 96, Titus Flavius Domitianus Germanicus, * 51, 2. syn Vespasiana, bratr Tita, kterého deifikoval (zbožtil, prohlásil za boha), v r. 83 porazil Germány a dostal jméno Germanicus = přemožitel Germánů. Protože byl nevěrný své manželce Domitii, rozhodla se ho zabít najatým vrahem. Jeho bratranec byl 4. papež sv. Klement (Titus Flavius Clementus). Další bratranec konsul Flavius Clemens a jeho žena Flavia Domitilla mladší, oba se stali proselyty u Židů (věřící podle Mojžíšova zákona) a byli popraveni.
dynastie Antoniovská, adoptivní císaři
Nerva, 96 – 98, Marcus Cocceius, * 30, konzul, zemřel bezdětný, adoptoval Marka Traiana
Traianus (Traján), 98 – 117, Marcus Ulpius Traianus Optimus (Nejlepší), * 53, prohlásil Nervu za boha (deifikace), adoptoval svého nástupce Hadriana, za jeho vlády byl beton rozšířen na stavby, + 8. 8.
Hadrianus, 117 – 138, Publius Aelius Hadrianus,* 76, tribun, velitel, deifikoval Traiana a adoptoval Antonia Pia, ze všech císařů nejvíce cestoval, v době jeho vlády byl mír a neválčilo se, Svaté město Jeruzalém přejmenoval na Aelia Capitolina a na Golgotě vybudoval Forum.
V r. 131 vyvolali Židé pod vedením Simona bar Kosiby (Kochba), povstání potlačeno v r. 134, v Římě vystavěl z betonu Pantheon (chrám Všech bohů, v r. 608 přestavěn na chrám Panny Marie a Všech svatých mučedníků) a v r. 139 mauzoleum (přejmenované v r. 850 na Andělský hrad), Židům zakázal vstup do Jeruzaléma, + 10. 7.
Antonius Pius, 138 – 161, Titus Aurelius Fulvus Boionius Antonius Pius, * 86, (obr zlatý, ryšavý, přemožitel Bójů, vedoucí, zbožný), konzul, v r. 139 dostal titul Pater Patriae (otec vlasti), adoptoval oba své následníky
Marcus Aurelius, 161 – 180, Marcus Annius Verus Aurelius Caesar Verissimus (bojovník mladistvý /anni iuveniles/, pravý, ozdobený zlatem, císař nejpoctivější), * 121, po rodičích zdědil továrnu na dlaždice, + 17. 3.
Lucius Verus, 161 – 169, Lucius Ceionius Commodus/ Lucius Aelius Aurelius Verus (zářící, sytý, prospěšný / zářící, větrný, zlatý, pravý), * 130, byl spolucísařem, zemřel na mrtvici, pohřben v Hadrianově mauzoleu a senátem deifikován (prohlášen za boha)
Commodus, 180 – 192, Lucius Aurelius Imperator Germanicus Sarmaticus Augustus, * 161, syn Marka Aurelia, první, který téměř po sto letech nastoupil dědičně na trůn po svém otci, změnil si jméno na Marcus Aurelius Commodus Antonius Felix (bojovník zlatý, prospěšný vůdce, šťastný), stal se samovládcem, měl rád zápasy v arénách a sám se jichaktivně zúčastňoval, při jednom ze zápasů byl uškrcen zápasníkem a proto nebyl hoden, aby byla uchována jeho památka, jeho sochy byly strženy a jméno vymazáno.
rod Severův
Pertinax, 193, Publius Helvius Pertinax, * 126, vládl leden – březen, jeho otec byl propuštěný otrok, založil obchod se dřevem, kde se mu dařilo a na oslavu své práce dal právě narozenému synovi jméno Pertinax = zatvrzelý, vytrvalý, tvrdošíjný, vojáci ho provolali za císaře, začal omezovat státní a vojenské výdaje, to se nelíbilo vojákům a za 87 dní ho zavraždili 28. 3.
Didius Julianus, 193, Marcus Didius Severus Iulianus, * 133, vládl 28. 3. – 1. 6., vojáci ho prohlásili za císaře, zavedl nový titul Rector Orbis = vládce (ředitel) světa, vojákům přestal vyplácet peníze, dunajské legie vedené správcem Horní Panonie Septimem Severem ho prohlásili za císaře, v senátu sílil odpor proti Juliániovi a senátoři ho nechali zavraždit
--- Pescennius Niger, 193 – 194, Pescennius Gaius Niger, * 135, senátor, vzdorocísař na východě, kde ho provolali vojenské legie, zavražděn Septimem Severem.
--- Clodius Albinus, 193 – 197, Decimus Clodius Septimius Albinus, * 145, senátor, po dohodě s Nigerem se stal vzdorocísařem na západě
Septimus Severus, 193 – 211, Septimus Lucius Severus, * 145, senátor, vojáky provolán císařem
Caracallus, 211 – 217, Julius Bassianus / Marcus Aurelius Antonius Caesar Augustus, * 188, syn Septima Severa, velitel, usedl na trůn se svým bratrem Getou, kterého dal zavraždit, sám zavražděn vojákem na podnět prefekta Macrina 8. 4.
Geta, 211, Imperator Caesar Publius Septimius Geta Pius Augustus Britanicus, * 189, syn Septima Severa, velitel, usedl na trůn se svým bratrem Caracallou, který ho dal zavraždit, vládl únor – prosinec
Macrinus, 217 – 218, Marcus Opellius Severus, * 164, „vojenský císař“, pocházel z chudé rodiny v Mauretánii, byl lovcem, v r. 212 se stal vojenským prefektem, právníkem, v r. 217 konzulem, dal zabít císaře Caracallu, aby ho nikdo nepodezříval z jeho vraždy, prohlásil ho za boha (deifikace), prohlášen vojáky za císaře, ale protože se neosvědčil jako vojevůdce, byl vojáky zavražděn.
Elagabalus, 218 – 222, Varius Avitus Bassianus/ Elgabalus Divo Antonio Magno (sluneční božský vůdce veliký), * 204, armáda ho prohlásila za císaře, byl příbuzný Caracally, náruživý homosexuál, který se ve svých 14 letech zajímal o starší muže. Jeho oblíbeným „manželem“ byl otrok Hierocles, maloval si tváře na červeno.
Jeho rádcové mu opatřili několik nevěst aristokratického původu, postupně se povinně oženil a rozvedl s pěti manželkami. Vyznával kult slunečního boha El Gabala (Helio Gabal), stal se jeho syrským veleknězem a ztotožnil se s ním, proto si dal jméno Elagabalus, boha Slunce povýšil a nadřadil nad Iova (Jupitera), 11.3. ho vojáci zavraždili, zemřel ve věku 18 let.
Severus Alexandr, 222 – 235, Marcus Iulius Gessius Mexianus – Marcus Aurelius Severus Alexandr Caesar (bratranec Elagabala), * 208, v jeho rodině byli křesťané, on sám měl mezi domácími bůžky sochu Abraháma a Krista, aby se na něho žádný z bohů nezlobil, byl zabit vojáky, kteří ho odmítali uznat za císaře.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
mimo rodovou dynastii (duál = 2 spoluvládci)
Maximinus I., 235 – 238, Gaius Iulius Verus Sarmaticus Dacicus Maximus Maximinus, * 183, Thrák z kmene Alanů (Sarmatů), gótský rolník, velitel germánské legie, která ho prohlásila velikým (= maximinus) císařem.
Pronásledoval křesťany. Legionáři, kteří ho neměli rádi, protože byl Thrák, ho 10. 5. zabili.
Gordianus I., 238, Marcus Antonius Maximus Augustus Gordianus Sepronianus Romanus, * 160 Gordium, literát, sofista, místodržitel v Africe, za spolucísaře byl prohlášem od senátu v Kartágu společně se svým synem Gordianem II., dověděl se o spiknutí proti sobě.
Za 22 dnů vlády spáchal sebevraždu, vládl 19. 3. – 10. 4., senát ho prohlásil za boha (deifikován).
Gordianus II., 238, Maximus Augustus Gordianus, * 192, syn Gordiána I., za spolucísaře byl prohlášem od senátu v Kartágu společně se svým otcem Gordianem I., po smrti otce byl ještě v ten den zavražděn, vládl 19. 3. – 10. 4., senát ho prohlásil za boha (deifikován).
Balbinus, 238, Decimus Caelius Calvinus Balbinus (desátý nebeský plešatý koktavý), * 170, senátor, prohlášen senátem za spolucísaře se senátorem Pupienem s jedním titulem Augustus Pontifex Maximus (vznešený stavitel mostů veliký), vláda obou trvala 99 dní, zavražděn pretoriány, vládl 10. 4. – 19. 7.
Pupienus, 238, Marcus Clodius Pupienus Maximus, * 164, senátor, prohlášen senátem za spolucísaře se senátorem Balbinem s jedním titulem Augustus Pontifex Maximus (vznešený stavitel mostů veliký), vláda obou trvala 99 dní, zavražděn pretoriány, vládl 10. 4. – 19. 7.
Gordianus III., 238 – 244, * 225, vnuk Gordiána I. a synovec Gordiána II., za budoucího Augusta Caesara (císaře) byl prohlášen Balbinem a Pupienem, provolán pretoriány, kteří Balbina a Pupiena zavraždili, + 25. 2., zavražděn na příkaz Filipa.
Philippus Arabs (Filip Arab), 244 – 249, Marcus Julius Verus Philippus Arabs Germanicus Maximus Carpicus Maximus, * 204 Šahba v Sýrii (Arábie), + říjen 249 Verona, Itálie. Syn Iulia Marina. Svého otce prohlásil za boha. Prefekt. Vítěz nad Germány a Karpy. Po vítězných bitvách přijal příjmení Carpicus maximus a Germanicus maximus. Legionáři ho prohlásili za císaře.
Manželka Marcia Otacilia Severa. Syn Filip mladší byl spoluvladařem (244-247 caesar, 247-249 augustus).
Byl velice tolerantní ke křesťanům, tradice o něm říká, že sám byl křesťanem. Za jeho vlády mohli křesťané stavět své svatyně, dodržoval právo a napravoval křivdy.
Konsul Decius usiloval o moc a byl v Panonii jmenován místodržitelem. V roce 249 zahájil s legionáři, kteří ho provolali císařem, pochod na Řím. Vojska se potkala u Verony a v nastalé bitvě císař padl. Filip mladší byl zavražděn v Římě.
Decius, 249 – 251, Gaius Messius Quintus Traianus Decius Valerianus, * 190 Sirmia (Sremska Mitrovica v Srbsku), konsul, zvolen senátem, od kterého dostal jméno Trajan.
Pronásledoval křesťany a mnoho křesťanů bylo za jeho vlády umučeno. Po popravě 20. papeže sv. Fabiána řekl: „raději bych obdržel zprávu o vzdorocísaři, než o novém biskupu Říma.“ Vydal příkaz, aby dostal potvrzení každý, kdo vykoná pohanský obřad, jako první z římských císařů padl v boji s cizím nepřítelem.
Trebonianus Gallus, 251 – 253, Trebonianus Gallus Gaius Vibius Afinius, * 206, Etrusk, místodržitel, tvrdě pronásledoval křesťany (umučen 21. pp. sv. Kornelius), obviňoval je z prohraných bitev a z šíření moru, zavraždili ho legionáři Aemiliánovi legie.
Aemilianus, srpen – říjen 253, Marcus Aemilius Aemilianus, místodržitel, provolán vojáky u Dunaje, zavraždili ho legionáři Treboniánovi legie.
Valerianus, 253 – 260, Publius Lucinius Valerianus, provolán vojáky u Rýna, určil svého syna Galliena za spoluvládce, pronásledoval křesťany, dal popravit 24. papeže Sixta II., sv. Vavřince a mnoho dalších křesťanů, byl zajat Peršany, zemřel ve vězení.
Gallienus, 253 – 268, Gallienus Publius Lucinius Egnatius z Boiohaemy (Čechy), syn Valeriána a jeho spoluvládce, od r. 260 vládce, jeho manželkou byla dcera knížete Markomanů z území Boiohaemy, byl zavražděn vojáky pod vedením Claudia Gothika a Aureliána.
Postumus, 260 – 268, Postumus Marcus Cassianius Latinius, Gal, rozdělil Římskou říši na 2 cesaria a vytvořil Galsko-římskou říši. Hlavní město Trevír (Augusta Treverorum), kde vládl, při dobytí Mohuče ji zakázal vojákům vydrancovat a oni ho za to zavraždili.
Claudius II. Gothicus, 268 – 270, Claudius Gothicus Marcus Aurelius Valerius, * 214, tribun, velitel legií, + v lednu na mor, vojáci a senát ho prohlásili za boha (deifikován = zbožtěn).
Quintilius, leden – duben 270, Quintilius Marcus Aurelius, bratr Claudia II. Gothika, přestal být oblíben a vojáci ho opustili, spáchal sebevraždu
Aurelianus, 270 – 275, Lucius Domitius Aurelianus Gothicus Maximus, prohlášen vojáky, vítěz bitev nad Germány, Vandaly, Alamany, Markomany, proti jejich vpádům dal v r. 271 stavět hradby kolem Říma, v r. 274 zavedl monoteistické (jednobožské) náboženství, kult nového boha Slunce Nepřemožitelného (Sol Invictus).
Podle židovského vzoru jeruzalémského chrámu dal postavit chrám a určil sbor kněží, datum zrození Slunce (dies natalis Solis Invicti) – zimní slunovrat 25.12., se stal svátečním dnem, Církev spojila oslavy narození Ježíše Krista s pohanským kultem, pohané oslavovali svátky slunce a pronásledovaní křesťané nebyli nápadní ve svých oslavách Narození Nepřemožitelného Slunce spravedlnosti Ježíše Krista (viz r. 354).
V r. 2005 bylo na Jeruzalémské universitě podle starých záznamů o kněžské službě, kdy sloužil kněz Zachariáš, otec sv. Jana Křtitele, vypočítáno datum Janova a Ježíšova narození, podle těchto výpočtů se Ježíš Kristus skutečně narodil v noci na 25.12. pravděpodobně 5 – 7 let př. Kr. v Betlémě.
Císař Aurelianus přistihl svého tajemníka při lži a ten, aby se zachránil, sdělil několika důstojníkům, že je chce císař popravit. Důstojník Thrák Mucapor císaře zabil.
Tacitus, 275 – 276, Tacitus Marcus Claudius, zemřel na horečku.
Florianus, duben – červen 276, Marcus Annius Phlorianus, bratr Tacita, zavražděn vojáky.
Probus, 276 – 282, Probus Marcus Aurelius Equitius, * 232, zavražděn vojáky
Carus, 282 – 283, Carus Marcus Aurelius Numerius Persicus Maximus, v r. 283 porazil Peršany, zabil ho blesk
Carinus, 283 – 285, Carinus Marcus Aurelius, syn Cara, spoluvládce s mladším bratrem Numerianem, zavražděn vojáky
Numerianus, 283 – 285, Marcus Aurelius Numerius Numerianus, syn Cara, spoluvládce se starším bratrem Carinem, v r. 284 prohlásila jeho armáda za spoluvládce obou bratrů Diokleciána, zavražděn v Nikomedii (Izmit v Turecku) prefektem Aperem.
rod Konstantinův a tetrarchie (2 Césarové a 2 Augusti)
1. Dioklecián, 284 – 305, Gaius Aurelius Valerius Diocles (Diocletianus), * v chudé rodině.
V r. 283 změnil duál (dvojvláda) na tetrarchii (čtyřvláda), stal se prvním tetrarchou, zavedl daně, obnovil náboženský kult boha Jova (Jupitera) a dalších pohanských bohů (polyteismus = mnohobožství).
V r. 303 začal nové pronásledování křesťanů a jedna z prvních mučedníků byla jeho manželka byla sv. Alexandra. V křesťanské víře ji vyučil sv. Jiří, dala se pokřtít a byla uvězněna. Císař ji nechal zemřít hladem 21. 4. 303. Bývá zobrazována se sv. Jiřím, jako klečící dívka, také symbol ohrožené víry nebo církve. Z toho vznikly pohádky o rytíři, který vysvobozuje princeznu před drakem. Zakázal shromažďování křesťanů, nařídil zbourání kostelů a ničení knih.
V r. 304 se přestěhoval z hlavního města Nikodemie (Nicej, Izmid, Iznik) do Antiochie, později do Říma. Dal zatknout a popravit 29. papeže sv. Marcelína (na jeho hrobě se objevuje poprvé nápis PAPA – papež = Otec).
Za jeho vlády se věřící statečně hlásili ke křesťanství a umírali na popravištích. Bylo umučeno mnoho známých křesťanů (sv. Jiří, sv. Barbora, sv. Mořic, sv. Florián, sv. Anežka Římská, sv. Lucie a další).
Císař abdikoval a z Říma se přestěhoval do Spalat (chorvatský Split). Měl dceru Faustu, kterou si vzal Konstantin I. Veliký.
2. Maximianus, 286 – 305, 307 – 308, Maximianus Marcus Aurelius Valerius, * 240, + 310, stal se druhým tetrarchou, za hlavní město si zvolil Mediolan (Milán), krutě pronásledoval křesťany, v r. 305 abdikoval ve svých 65 letech, za dva roky byl znova zvolen, za rok opět abdikoval a spáchal sebevraždu
Severus II., 306 – 307, Flavius Severus, nástupce Maximiana, vládl po jeho první abdikaci, byl popraven synem Maximiana Maxentiem, který vládl za svého otce v letech 307 – 308
--- Carausius Mausaeus, 286 – 293, vzdorocísař v Británii, zavražděn ministrem financí Allectem
3. Constantius I. Chlorus, 305 – 306, Flavius Julius Constantius (Konstant Chlorus = zelený, bledý), pocházel ze selského rodu, + 25. 6. 306 Eburak (York), stal se třetím tetrarchou v Galii a Británii, za své hlavní město si zvolil Londinium (London, Londýn), v r. 280 se oženil se sv. Helenou (dcera Coela, krále anglosaských Trinovantů, kteří podle tradice v jejich rodině byli potomci Trójanů), byl velice mravný člověk a věrný manžel, podle smyšlené legendy ji měl v r. 291 zapudit pro nízký původ, protože byla dcera hostinského v Bithýnii v Turecku, ve skutečnosti spolu prožili velice příkladný rodinný život, měli syna Konstantina I. Velikého a Julia Konstancia (otec Juliána Apostaty)
4. Galerius, 305 – 311, Gauis Galerius Valerius Maximianus Iovius, jeho hlavním městem se stala Soluň (Thessaloniké), později přesídlil do Nikomedie (Nicej, Izmid), jeho manželka byla křesťanka Galerie Valerie, krutě pronásledoval křesťany, když onemocněl rakovinou nařídil, aby se křesťané modlili ke svému Bohu za jeho uzdravení a pod vlivem spolucísaře Konstantina (Velikého) vydal v r. 311 Toleranční dekret pro křesťany, který Konstantin podepsal
Maxentius, 306 – 312, Marcus Aurelius Valerius Maxentius, syn Maximiana, dal popravit Flavia Severa II. a vládl v letech 307 – 308 za svého otce, v r. 308 vyhlásil triumvirát (trojvládu), třetím císařem se stal Licinius, s kterým se spojil a vyhlásil válku svému spoluvládci Konstantinovi I.
sv. Konstantin I. Veliký, 306 – 337, Constantinus, * 247 Srbsko, + 21. 5. 337 Nikomedie (Izmid, Izmit) v Turecku, syn Constantiuse Chlora a sv. Heleny, žil na dvoře císaře Diokleciána. Po smrti své první manželky Minervy se oženil s jeho dcerou Faustou, s kterou měl syna Crispa.
S Minervou měli šest dětí: dceru Konstantinu (Constantia), první syn zemřel jako batole, Konstantina II., Konstantiuse, Konstanse a Helenu.
Velitel 6. legie, sídlil ve městě Eboracum (Eburak, později britské město York), zde byl r. 306 provolán císařem, v r. 311 podepsal toleranční dekret císaře Galeria vůči křesťanům.
V 6. roce vlády 28.10. 312 zvítězil v bitvě u Milvijského (Mulvijský) mostu v Římě nad císařem Maxentiem, den před bitvou se mu zjevil na nebi kříž s nápisem: IN HOC SIGNO VINCES (in hok signo vinces = v tomto znamení zvítězíš).
Západořímským císařem se stal v r. 313. V únoru 313 vydal zákon, kterým uzákonil křesťanství jako veřejné náboženství a dal křesťanům náboženskou svobodu. 3. 3. 313 neděle jako posvátný den. Svobodu potvrdil 28.10. 313, když vydal Edikt milánský. Od r. 325 zakladatel východořímské říše.
Dal stavět s matkou sv. Helenou kostely na posvátných místech, v r. 325 svolal nicejský koncil. Pro podezření ze zrady dal v r. 326 popravit manželku Faustu a syna Crispa, dal se pokřtít na smrtelné posteli, pohřben v chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli (Cařihrad, Istanbul), ve východní církvi má titul „rovný apoštolům“. Od r. 324 se stal jeho spolucísařem syn Konstancius II.
V letech 324 – 330 dal vystavět nové hlavní město Nový Řím, později nazvané Konstantinopolis (Konstantinovo město, Cařihrad, Istanbul). Město mělo v raném středověku 200.000 obyvatel.
Licinius, 308 – 324, Iovius Valerius Licinius Licinianus, * 250, + 325, třetí spolucésar na východě, jeho manželka byla Constantia, sestra Konstantina I. Velikého, s Maxentiem napadl Konstantina a byl popraven za vyhlášení války
Maximinus II., 310 – 313, Maximinus Daius, synovec císaře Galeria, s 27 000 vojáky pomohl císaři Konstantinovi v další bitvě proti 14 000 vojákům Maxentia a Licinia, zemřel v horku v srpnu 313
Konstantin II., 337 – 340, Flavius Claudius Julius Constantinus, * 316, 2. syn císaře sv. Konstantina I. Velikého, od r. 317 konsul, v r. 322 se naučil psát.
Jako hlavní město určil Trevír, se svými dvěma bratry byl spoluvládce říše. Zabili ho vojáci spolucísaře Konstanse I.
Konstancius II., 337 – 361, Flavius Julius Constantius, * 317, 3. syn císaře sv. Konstantina I. Velikého, od r. 324 spolucésar, za své hlavní město si zvolil Alexandrii, začal vyznávat ariánskou víru, v r. 354 se poprvé slaví 25. prosinec jako svátek Narození Páně (viz r. 274), v r. 360 dal postavit v Konstantinopoli (Istanbul) chrám Hagia Sofia, Boží /Svaté/ Moudrosti, později zvaný Megalé ekklésiá = Velký chrám (přestavěl ho císař Justinián I. Veliký, vládl 527 – 565 (576), viz Hagia Sofia). Zemřel na horečku.
Konstans I., 337 – 350, Flavius Julius Constans, * 320, + 350, pokřtěn společně s otcem v r. 337, byl zabit při vzpouře vedené Magnentiem
--- Magnencius, 350 – 353, Flavius Magnus Magnentius, * 303, dal zabít císaře Konstanse I. velitelem Gaisem (bývalý otrok, kterého osvobodil sv. Konstantin I. Veliký a povýšil ho), císař Konstantius II. vpadl do Itálie, aby pomstil bratra, vzdorocísař spáchal sebevraždu
Julián Apostata, 361 – 363, Flavius Claudius Julianus, * 322 Cařihrad, + 26. 6. 363, syn Julia Constantia, synovec sv. Konstantina I. Velikého, nástupce Konstanse I. a v Galii spolucésar Konstantiuse II., při vzpouře v r. 328 byl svědkem popravy svého otce a bratra Galla, odpovědnost za tuto vraždu připisoval císaři Constantiovi II., který se prezentoval jako velký křesťan, pro něho křesťanská víra tímto skutkem ztratila věrohodnost, po smrti císaře se stal sám císařem celé rozsáhlé říše, studoval v Athénách, stal se spisovatelem, byl vychován v křesťanství, ale pod vlivem četby řeckých a římských pohanských filosofů začal otevřeně hlásat návrat k starým bohům, a vyhlásil pohanství státním náboženstvím, dostal přezdívku Apostata = Odpadlík, tímto názvem ho označil Theodoretos z Kyrrhu, dal razit mince na kterých byl zobrazen egyptský bůh býk Apis (zlaté tele), v r. 361 vydal edikt, kterým nařídil ctít všechny staré bohy (dechristianizace), nerozpoutal krvavý teror, ale zakázal křesťanům učit, vrátit pohanské chrámy a zrušení privilegií, povolal ariánské biskupy, za jeho vlády byli 26. 6. 362 popraveni bratři sv. Jan a Pavel, kteří sloužili jako komoří v paláci princezny Konstancie, dcery sv. Konstantina I. Velikého a odmítli sloužit pohanskému náboženství, císař zemřel ve válce s Peršany, sv. Jeroným ho označil za zuřivého psa, v renesanci a humanismu připomínali filosofové i jeho kladné stránky, když se inspiroval charitativním dílem církve, jak píše 266. papež Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est (Bůh je láska).
Jovianus, 363 – 364, Iovianus, * 330 Singidum (Bělehrad v Srbsku), velitel legií, které ho legálně provolali za císaře, používal korouhve s písmeny X P (= řec. XPIΣΤOΣ – Christos, X = Ch, P = r), případně P X (= lat. PaX – mír), s těmito monogramy dal razit i mince, protože se pohanství mezi lidmi neujalo, přirozeně obnovil křesťanství.
ZÁPAD
VÝCHOD
rod Valentiniánův
Z - Valentinianus I., 364 – 375, Flavius Valentinianus, * 321, jeho bratr Valens se stal výchdořímským císařem.
V - Valens, 364 – 378, Flavius Julius Valens, padl v boji s Vizigóty
hl. město Milán 375 – 392,
V - Theodosius I. Veliký, 379 – 395, * 347, syn Valense
Z - Valentinianus II, Flavius Valentinianus, * 371, + 15. 5. 392, syn Valentiniana I., spolucísař východu, * 359, syn Valentiniana I. Hlavní město Trevír. Zabit velitelem legií. Pohřbil ho sv. Ambrož.
V - Gratianus, 367 – 383, Flavius Gratianus, spolucísař východu, v r. 379 přenesl titul císaře jako pohanského velekněze Pontifex Maximus na papeže, zavražděn vojáky po vyhlášení vzdorocísaře Magna.
Z - --- Magnus Maximus, 383 – 388, prohlášen vojáky, poražen Valentinianem II. a Theodosiem I., vzdorocísař.
Rozdělení Římské říše na Západořímskou (Z) a Východořímskou (V) v roce 395
Z - Honorius, 395 – 423, Flavius Honorius, * 383, syn Theodosia I., za jeho vlády žil sv. Jeroným a sv. Augustin, spolucísař
V - Arcadius, 395 – 408, * 377, syn Theodosia I., manželka pohanka Aelia Euxodia, v r. 403 poslala do vyhnanství sv. Jana Zlatoústého
Z - Konstantin III., 407 – 411, Flavius Claudius Constantinus, spolucísař, voják, provolán legiemi
V - Theodosius II., 408 – 450, * 401, pokřtěn sv. Janem Zlatoústým, měl 3 sestry: první sv. Aelia Pulcheria (+ 10. 7. 453, svátek 10. 9.), manželka vojevůdce Markiona (Marciana), do r. 447 vládla za svého nezletilého bratra Theodosia II., další dvě sestry se jmenovaly Arcadia a Marina, jeho manželka měla stejnéjméno jako císařova matka Aelia Eudoxia. Ve 49 letech spadl s koně a zlomil si páteř, na smrtelné posteli označil za svého následníka vojáka a velitele Marciana, manželka Eudoxia dala v Jeruzalémě postavit kostel sv. Štěpána a v něm byla pohřbena.
Z - Konstantius III., 411 – 421, velitel legií
Z - Jan, 423 – 425, Ioannes, úředník, popraven vojáky
Z - Valentinianus III., 425 – 455, Flavius Placidus, * 419, syn Constantiuse III.,
hl. město Ravenna, sídlo Řím, byl zavražděn generálem jeho osobní gardy (jeho smrtí začal pád západní říše)
Z - Petronius, 455, Petronius Maximus Flavius, * 396, vládl 17. 3.- 31. 5., napaden
Vandalem Geiserichem, zabit kameny při útěku.
V - Marcianus, 450 – 457, Markion, * 392, Thrák, voják,jako císař byl velice oblíben, za jeho vlády žil Attila (bič boží)
Z - Avitus, 455 – 456, Avitus Marcus Maecilius Flavius Eparchius, velitel legie, úředník, sesazen, zemřel na mor
V - Lev I. Veliký, 457 – 474, Leo Flavius zv. Macelles (řezník), * 401, vyhlásil tvrdé tresty a zákony proti kacířům a pohanům, + 18. 1. 474, současník 45. papeže Lva I. Velikého (měl stejné jméno i přízvisko, 440– 461)
Z - Maiorianus, 457 – 461, Julius Valerius Maiorianus, důstojník, zavražděn
Z - Libius, 461 – 465, Libius Severus, neuznán císařem Lvem I., otráven velitelem
Pilimerem.
V - Zeno Tarasicodissa, 474 – 475, * 469, vrchní velitel a zeť Lva I., spolucísař Lva II.
Z - Anthemius, 467 – 472, Anthemius Procopius, zeť Lva I., sťat Pilimerem
Z - Olybrius, 472, Olybrius Anicius, konsul, zemřel na vodnatelnost
V - Lev II., 474 – 475, vnuk císaře Lva I., syn císaře Zena
Z - Glycerius, 473 – 474, sesazen císařem Lvem I.
Z - Julius Nepos, 474 – 475, manžel císařovy neteře, byl poslán do vyhnanství císařem Lvem I.
V ---Basiliscos, 475 – 476, švagr Lva I., vzdorocísař, zemřel hlady ve vyschlé vodní jímce, kam ho dal vhodit císař Zeno.
Z - Julius Nepos, 477 – 480, na žádost senátu se vrátil zpět, na příkaz excísaře Glyceria byl 9. 5. zavražděn.
V - Zeno Tarasicodissa, 476 – 491, opět na trůnu. Za jeho vlády v roce 476 zanikla západořímská říše.
Z - Romulus, 475 – 476, * 461, Romulus Augustus Pius Felix, neuznán na východě. Protože byl mladý, nazývali ho Augustulus (vznešeneček). V roce 476 vyvolali žoldáci vzpouru proti Romulovi Augustulovi a zvolili germánského krále Odoakera za římského krále. Ten donutil Romula abdikovat. Jméno císaře Romula bylo překrouceno na Monyllus = ten, kdo dělá hanbu. Abdikací udělal ostudu svému předchůdci, 1. římskému králi Romulovi, zakladateli Říma, který žil před 1200 lety. Se stejným jménem byl posledním římským císařem. + 511. Jeho sesazením 23. 7. 476 zanikla Západořímská říše.
V roce 800 byla (západo)římská říše obnovena Karlem I. Velikým. Východořímská říše dostala název Byzantská říše.
Východořímská říše:
Anastasius I. * 430, 518 – 527
Justinus I., * 450, 518 - 527
Justinián I. Veliký (Flavivs Petrvs Sabbativs Ivstinianus)* 482 Skopje, +14.11. 565. Vládl 527–565. Dostavěl chrám Hagia Sofia a 26.12. 537 ho slavnostně otevřel. Podle legendy řekl:„Zvítězil jsem i nad tebou, ó Šalamoune.“ Byl posledním císařem, který měl latinu jako rodnou řeč. pokusil se ovládnout území západořímské říše.
Justinus II., * 520, 565 – 578
Tiberius II., * 540, 578 – 582
Maurikios, * 539, 582 – 602
Fokas, 602 – 610, uzurpátor trůnu
Herakleios, * 575, 610 – 641, nahradil římský titul augustus řeckým βασιλεύς (basileus)
Konstantin III., * 612, 641
Heraklonas, * 626, 641
Konstans II., * 630, 641 – 668
Konstantin IV., * 652, 668 – 685
Justinián II. Rhinotmetos (668 – 711), první období vlády 685 – 695
Leontinos, 695 – 698, uzurpátor
Michal III. (* 840), 9. století, byl zavražděn podkoním Basileem, ten se prohlásil císařem.
--- Basileos. Podkoní císaře Michala III., kterého zavraždil a sám se prohlásil císařem.
Konstantin VII. Porfyrogennetos, * 905, 913 - 959
Manuel II. Paleolog (Palaiologos), 1391 – 1425, syn císaře Jana V., suverén Soluně, jmenován spoluvládcem Byzance. Dostal se do konfliktu s Osmanskou říší, byl rukojmím sultána Bajezída I. V roce 1422 byl donucen podepsat s Osmany mírovou smlouvu. Byl spisovatelem a básníkem. Napsal knihu pro turecké přátele, kde srovnával křesťanství s islámem. Psal životopisy svatých. Napsal 157 kapitol o Duchu Svatém. V pravoslavné církvi je ctěn jako světec.
Byzantští císaři vládli až do roku 1453.
zánik Východořímské Byzantské říše v roce 1453, s hlavním městem Konstantinopol (Cařihrad), který byl dobyt z 28. na 29. 5.1453 tureckými nájezdníky vedenými sultánem Mohamedem II. (vládl 1451 – 1481). Město Konstantinopol dostalo v turecké výslovnosti název Istanbul (Konstantinopol - Istanbul). Po 6 týdnech bojů zanikla Východořímská Byzantská říše.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozdělení Římské říše na Západořímskou a Východořímskou v roce 395.
zánik Západořímské říše v roce 476
obnovení Západořímské říše v roce 800. Na Hod Boží vánoční 25.12. 800 byl v chrámu sv. Petra v Římě papežem Lvem III. korunován za prvního císaře obnovené římské říše sv. Karel I. Veliký (Charlemagne) * 742/747, + 814. Od r. 768 král Franků. V letech 773 – 804 budoval cíleně nové impérium.
rozdělení Západořímské říše na tři království
v roce 843 rozdělil císař Ludvík I. Pobožný (795-855) císařství na tři království: Západní, Střední s hlavním městem Cáchy (Aachen) a Východní.
Poslední císař z rodu Karlovců italský král Berengar I. Friaulský (*?, +924), po matce Gisele vnuk Ludvíka I. Pobožného, pravnuk sv. Karla I. Velikého, byl zavražděn 7.4.924 ve Veroně.
Svatá říše římská - Sacrum Imperium Romanum
V roce 962 se východofrancký král Ota I. Veliký (912-973) z dynastie Liudolfovců (později Otonů), stal císařem Římské říše. Ota byl synem Jindřicha I. Ptáčníka, saského vévody a od r. 919 východofranckého krále.
7.8.936 byl Ota korunován na východofranckého krále.
Prohlásil se následníkem císaře Karla I. Velikého, protože poslední dědic Karlovců Ludvík Dítě zemřel v roce 911. V roce 962 dobyl velký počet italských měst a přitáhl s vojskem do Říma. Dohodl se s papežem Janem XII. na své korunovaci za císaře Římské říše (přívlastek Sacrum = svatá se objevuje od 12. století). Podle Oty I. se všechny korunovace na římského císaře měly konat v Římě.
V moderních pramenech 20. a 21. století se používá titul "císař římskoněmecký". Tento titul se nesprávně používá i na císaře Karla IV. Žádný císař, ani Karel IV., ani jiný císař před ním i po něm, neměl titul císař římskoněmecký.
Císař nemohl tento titul mít, protože Německo jako stát neexistovalo. Od 15. století se používal název Svatá říše římská národa německého, protože většina římských císařů byli Němci.
zánik Východořímské Byzantské říše v roce 1453, Konstantinopol (Cařihrad) dobyt v r. 1453 tureckým sultánem Mohamedem II. (vládl 1451 – 1481).
zánik Západořímské říše 2. 8. 1806, kdy poslední římský císař František II. ohlásil vznik Rakouského císařství, jako odvetu samozvaného vyhlášení Napoleona I. Bonaparta císařem francouzským. Svatá říše římská trvala 1006 let.
====================================================
Sardinie = lat. sardinae – slanečci, sardinky, země slanečků
=====================================================