Jdi na obsah Jdi na menu
 


Státy 5 (Historie Ruska)

18. 9. 2012

Rusko (Sovětský svaz)

Ruská azbuka (abeceda) se vyvinula z řecké alfabety a z cyrilice v 9. století:

Аа = A; Бб = B; Вв = V; Гг = G; Дд = D; Ее = E; Жж = Ž; Зз = Z; Ии = I; Йй = J; Кк = K; Лл = L; Мм = M; Нн = N; Оо = O; Пп = P; Рр = R; Сс = S; Тт = T; Уу = U; Фф = F; Хх = CH; Цц = C; Чч = Č; Шш = Š; Щщ = ŠČ; Ъъ = tvrdý znak; Ыы = Y; Ьь = měkký znak; Ээ = JE; Юю = JU; Яя = JA; Ëё = JO.

Vikingové = muži na velké cestě, nebo Normani = muži ze severu, Varjagové, Rosijci, Rusijci, Rusovci, příslušníci severogermánských kmenů Norů, Dánů a Švédů. Finové je nazývali Ruotsi, Byzantinci jim dali název Rhós (Rhús, Rús). Od 8. – 11. stol. ohrožovali Anglii, Francii, Německo, Island, objevili Grónsko a dosáhli i amerického kontinentu.

Na východě vikingský kmen švédských Varjagů vstoupil v roce 860 na území Ruska, během 10. století splynuli s místním obyvatelstvem, obchodovali s Byzancí. V r. 911 dostali od západofranckého krále území, které nazvali Normandie a vytvořili samostatné vévodství. Založili sicilské království. V r. 1066 jejich vévoda Vilém I. Dobyvatel porazil Anglosasy a dobyl Anglii.

V 19. století vznikla zkreslená představa o tom, že Vikingové měli na přilbách rohy. Německý skladatel a dirigent Richard Wagner (* 22. 5.1813 Lipsko, +13. 2.1883 Benátky) napsal podle starogermánských ság operu Prsten Nibelungů. Při jejím uvedení vystupovali operní pěvci v přilbicích s rohy. Rohy byly vymyšleny pro tuto operu jako dekorace budící hrůzu. Archeologové našli mnoho přileb Vikingů z 8. – 11. století, na kterých nejsou žádné rohy. Přilba jim chránila hlavu a musela být co nejoblejší, aby rána hladce sklouzla.

 Princezna Anna, dcera Jaroslava Moudrého (Jaroslav I. Jiří Vladimirovič Moudrý, 978 – 1054) se provdala do Francie za Jindřicha I. Kapetovce. Do Francie přivezla evangeliář zv. Remešský, který pochází ze sázavského kláštera a byl napsán hlaholicí. V rámci slovanských církevních styků se dostal evangeliář na Kyjevskou Rus. Na evangeliář přísahali všichni francouzští králové až do 18. století. Druhá část Remešského evangeliáře vznkla v emauzském klášteře v Praze a byla napsána cyrilicí. Kniha byla předána husitskými posly cařihradskému patriarchovi jako dar pro klášter. Později evangeliář koupi remešský arcibiskup, který ho dovezl do Francie.  

sv. Sergej Radoněžský, vl. jménem Bartoloměj, založil klášter Svaté Trojice, po jeho smrti nazvaný Svatotrojicko-sergejevský klášter v Zagorsku (70 km sev. od Moskvy). Mnichem se stal 7.10. na svátek sv. Sergeje a sv. Bakcha, mučedníků a podle toho dostal řeholní jméno, + 1392.

sv. Andrej Rubljov (Rubljev), 1360 – 1430, řeholník, malíř (ikonopisec). 6. 6.1988 prohlášen pravoslavnou církví za svatého. Jeho nejznámější obraz Nejsvětější Trojice (tři andělé u Abraháma – Gn 18, 1.), obraz se nachází v Treťjakovské galerii v Moskvě, v pravoslavných církvích je známý pod názvem Starozákonní Trojice Boží. Tři muži (andělé) sedí u stolu, aby byla naznačena jednota tří osob, mají stejnou tvář i oděv, jednotlivé osoby odlišil barvou plášťů: Bůh Otec Stvořitel má zelený plášť (symbol naděje), Bůh Syn Ježíš Kristus má plášť červený (symbol mučednictví), Bůh Duch Svatý má bílý plášť (symbol čistoty a svatosti). Kristus sedí uprostřed po Otcově pravici a žehná kalich. Obraz byl v 15. století prohlášen Svatým synodem (tzv. Stohlavá synoda) za kanonický (závazný).

Car Kolokol, největší zvon na světě odlil zvonař Ivan Morotin se synem Michailem 25.11.1733 v moskevském Kremlu. Do roku 1735 chladl. Váží 202 tun, vysoký 6 metrů s průměrem 6, 5 metru. V roce 1737 shořela dřevěná konstrukce, která zvon podpírala v tavící jámě. Při hašení ohně zvon praskl, kus se z něho odlomil a zůstal v tavící jámě. Odtud byl vyzvednut a 17. 8.1836 postaven na speciální podstavec francouzského architekta Augusta de Montferranda. Další z kremelských zvonů zvaný Kolokol byl odlit v roce 1656 a vážil 160 tun. Zavěšen v roce 1668. Při požáru Kremlu 19. 6.1701 se zřítil.

Chrám Krista Spasitele (Katedrální chrám Narození Krista Spasitele) postaven v letech 1839 - 1849 jak památník vítězství nad Napoleonem v roce 1812. 20 let trvala vnitřní výzdoba chrámu. 26. 5.1883 byl slavnostně vysvěcen. Konaly se v něm různé státní i církevníslavnosti, včetně několika carských korunovací. V roce 1931 na příkaz J.V. Stalina byl zbořen. Na jeho místě měl být postaven Palác Sovětů. Jeho stavba byla zahájena v roce 1937. Další práce přerušila 2. světová válka. Na místě zůstala zatopená stavební jáma, která měla být využita ke stavbě bazénu Moskva. Dva obrazy z ikonostasu Křest Páně a Stětí sv. Jana Křtitele se dostaly do Československa. Později je vláda darovala muzeu Podkrkonoší v Trutnově. Obrazy namaloval ruský malíř Vasilij Patrovič Vereščagin  (1835 - 1909). Chrám byl znovu postaven v letech 1994 - 2000 a je katedrálou ruského pravoslavného patriarchy. Slavnostně otevřen 31.12.1999, vysvěcen 19. 8.2000. V chrámu Krista Spasitele byla 20. 8.2000 kanonizována carská rodina Romanovců (car Mikuláš II. Alexandrovič, carevna Alexandra Fjodorovna, velkokněžna Olga Nikolajevna, Taťána Nikolajevna, Marie Nikolajevna, Anastázie Nikolajevna, carevič Alexej Nikolajevič), popravena na příkaz Lenina 17. 7.1918.  

Alexandr Vasilijevič Suvorov + 18. 5.1880, ruský vojevůdce, generál, v r. 1794 potlačil polské povstání Tadeáše Koščuška (Tadeusz Kośćiuszko)

Grigorij Jefimovič Rasputin 1871 – 1916. Pokládal se za svatého muže. Léčitel careviče Alexeje (trpěl hemofilií = velkým krvácením při zranění). Neschopný poradce carevny Alexandry a cara Mikuláše. Jeden z příbuzných cara Mikuláše II. A další šlechtici, kteří viděli neúspěch a nespokojenost lidu, se ho rozhodli zabít. Otrávili, postřelili ho a nakonec hodili do řeky Něvy, kde se utopil.

Jolka – jedlička, novoroční stromek, který nosí Děda Mráz (děduška Moroz), oslavy Nového roku byly zavedeny v r. 1918, kdy byly z ideologických důvodů zakázány Vánoce

Konstantin Ciolkovskij * 17. 9.1857, + 19. 9.1935, ruský průkopník kosmonautiky.

Kaťuša, 14. 7.1941 byla poprvé nasazena v Orše nad Dněprem. Zbraň – raketomet.

Sovětská vlajka nad Reichstagem (říšský sněm) v Berlíně vztyčena 30. 4.1945, na kopuli Reichstagu vylezl seržant Michail Minin (* 1922, + 10. 1.2008 Pskov v Rusku, ve věku 85 let), na propagačním filmu je při vztyčení vlajky seržant Jegorov a Kantarija, kteří vylezli na kopuli v květnu 1945, v době, kdy bylo v Berlíně bezpečno a hlavně byli prověřeni jako zodpovědní členové strany

Andrej Andrejevič Vlasov, * 1900 (den a měsíc není znám) v chudé rodině ve vesnici Lomakino, + 1. 8.1946, v r. 1919 povolán do Rudé armády, 1924 velitel plukovní školy, 1938 jmenován plukovníkem v Kyjevě, 1938 vyslán do Číny jako poradce generála Čankajška proti Japonsku, 1940 povýšen na generálmajora, generál sovětské 2. úderné armády, 1941 se zasloužil o obranu Moskvy. 3. 1.1942 byl vyznamenán, v květnu 1942 byl zajat Němci u Sevastopolu, v zajetí došel k přesvědčení o nesmyslnosti bolševického systému a potkal mnoho vojáků, kteří byli ochotni bojovat proti Stalinovi, zvláště po jeho výroku, že: „sovětští zajatci neexistují, protože voják, který se nechá zajmout ztratil cenu a je to zrádce, zbavený občanských práv.“ 14.11.1944 vznikl v Praze Komitét (výbor) pro osvobození národů Ruska a Ruská osvobozenecká armáda (ROA), 10. února 1945 se stal velitelem ROA – vlasovci, začali bojovat po boku Němců proti sovětským vojskům, ale Němci jim plně nedůvěřovali a svěřovali jim okrajové úkoly, v té době dal generál Vlasov jasně najevo, že za svého nepřítele považuje Stalina i Hitlera. 8. 5. 1945 osvobodili Prahu. Vlasovcům se podařilo dojít k Američanům, kteří je jako německé vojáky vydali Sovětům, generál Vlasov byl zatčen sovětskými důstojníky u Nepomuku, byl odsouzen k smrti a popraven jako zrádce 1. 8.1946, někdy bývá uváděn datum smrti 2. 8.

Štefan Bandera *1909 Západní Halič (Ukrajina), + 15.10.1959 Mnichov (Německo), velitel UVO (Ukrajinská vojenská organizace) a člen OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů). Od svých 19 let bojoval za samostatnost Ukrajiny, proti Sovětům, Němcům i Maďarům. Spáchal atentát na ministra vnitra Bronislawa Peirackého a byl zatčen. Z vězení propuštěn v r. 1939. V roce 1941 vyhlásil samostatný stát Ukrajina a jmenoval vládu. Němcům se toto vyhlášení nelíbilo a uvěznili ho do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn v roce 1944. Stal se velitel ukrajinské povstalecké armády a bojoval proti Sovětům. Povstalci se zaměřili na záškodnickou činnost. Banderovci se stali krutými zabijáky. Po válce přemístil svůj štáb do německého Mnichova (americká zóna). Zde žil pod jménem Stephan Popel. Sousedé ho našli mrtvého na schodišti v domě, kde bydlel. Příslušník KGB (tajná policie Sovětského svazu) mu střelil do obličeje cyankáli.

Alexej Ivanovič Antonov (1896 – 1962), generál, který intervencí u Eivenhowera zabránil americkému generálu Pattonovi osvobodit Čechy

Rokossovskij, maršál, velitel 1. běloruského frontu, v červenci 1944 zastavil postup sovětských vojsk před Varšavou a čekal až ji Němci zboří a zlikvidují povstání, které Poláci vyvolali pod dojmem blížící se sovětské vojenské pomoci, Rokossovskij uvedl, že nemohl pomoci Varšavě, protože vojáci byli vyčerpáni (front složen z 5 – 7 armád, z toho byla 1 – 2 letecké, ostatní tankové a dělostřelecké

Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina), po dohodě z 29. 6.1945 byla odstoupena Československem Sovětskému svazu, 22.11.1945 schválilo Prozatímní Národní shromáždění zákon o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republice (USSR) a zákon o úpravě státní hranice se SSSR, 22. 1.1946 se stala formálně součástí Ukrajiny (Ukrajinské sovětské republiky, jako součásti Sovětského svazu)

ruská versta měřila 3000 stop = 1150 m

Sergej Prokofjev * 23. 4.1891, + 5. 3.1953, vynikající sovětský hudební skladatel

Valentina Vladimirovna Těreškovová vzlétla jako první žena do vesmíru 16. 6.1963, v kosmu strávila 4 dny.

Jurij Alexejevič Gagarin * 9. března 1934 Klušino, + 27. 3.1968, první člověk ve vesmíru na sovětské raketě Vostok 12. 4.1961. Zahynul při cvičném letu stíhacího letounu. V závodech o dobytí vesmíru vyhrál Sovětský Svaz, USA vyhráli dobytí Měsíce.

Mrazík (Morozko), ruská pohádka natočená v roce 1964, režie: Alexandr Arturovič Rou (* 24.2.1906 Sergijev Posad, + 28.12.1973 Moskva), otec irský stavební inženýr. Scénárista: Nikolaj Robertovič Erdman (* 16.11. /julián.3.11.1900 Moskva, + 10.8.1970 Moskva). Pocházel z rodiny pobaltských Němců. Hlavní postavu dědy Mrazíka ztvárnil herec Alexandr Leopoldovič Bress, uměleckým jménem Alexandr Chvylja (Chvyľa, *15.7.1905 Alexandrovo-Šultino na Ukrajině, + 14.10.1976 Moskva). Daboval ho český herec Otomar Korbelář (* 3.11.1899 Sázava, + 30.11.1976 Praha). Nastěnka - Natalija Sedychová (*10.7.1948 Moskva) - Eva Klepáčová (* 2.5.1933 Praha , + 18.6.2012 Praha, manželka Josefa Zímy). Ivan - Eduard Konstantinovič Izotov (* 11.11.1936 Surach/Surakz, Bělorusko, + 8.3.2003 Moskva) - Josef Zíma (* 11.5.1932 Praha, manžel Evy Klepáčové). Eduard Izotov zemřel na psychiatrii v Moskvě po 6 mrtvicích. Marfuša - Inna Michajlovna Čurikovová (* 5.10.1943 Belebej, Baškirsko, Moskva). Pod stromem u Mrazíka jedla místo jablka cibuli, mléko měla naředěné vodou. Ženich Marfuši herec Valentin Brylejev * 1.5.1926 Moskva) - Antonín Jedlička (* 18.2.1923 Březové Hory, Příbram + 28.8.1933 na tenisovém kurtu v Houšťce u Staré Boleslavi). Dědeček Hříbeček - Galina Alexejevna Borisová (* 23.5.1950 Moskva) - Ota Sklenčka (* 19.12.1919 Hradec Králové, + 10.10.1993 Praha). Baba Jaga - Georgij Francevič Milljar (* 7.11.1903 Moskva, + 4.6.1993 Moskva) - František Filipovský (* 23.9.1907 Přelouč, + 26.10.1993 Praha). Kostým na svoji postavu Baby Jagy si Milljar navrhoval sám. Matka Alžběta (Elizaveta) Žuravlejská, dcera majitele zlatých dolů (do roku 1917), otec francouzský mostní inženýr Franz de Millieu (+1906). Po roce 1917 si rodina musela poruštit příjmení.

Vladimír Vysockij * 25. 1.1938, + 1980, ruský básník, herec, písničkář, kritik sovětského komunistického režimu, vězněn

Andrej Sacharov * 21. 5.1921, + 1989, ruský fyzik, bojovník za lidská práva, nositel Nobelovy ceny za mír v r. 1975

German Titov * 11. 9.1935, + 2000, ruský kosmonaut, druhý člověk ve vesmíru

Alexander Solženicyn * 1919, + 4. 8.2008 Moskva. Spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu v r. 1970. Měl syna Stěpana (Štěpán). V r. 1974 byl vyhnán ze Sovětského svazu. Bydlel v Německu, pak ve Švýcarsku a nakonec v USA. V r. 1994 se vrátil do Ruska. Napsal několik románů o útrapách v SSSR. Nejznámější je kniha Souostroví Gulag, kde popisuje utrpení odsouzených politických vězňů. Název souostroví se stal synonymem pro věznice s politickými vězni.

Hymna Sovětského svazu (SSSR – Svaz sovětských socialistických republik) je oficiální název hymny dnes již neexistujícího státu, která byla používána 1944 – 1991.

Před touto hymnou byla oficiální hymnou Sovětského svazu Internacionála. Tato píseň byla svázána s dělnickou revolucí a protože si Stalin myslel, že konečného cíle dělníků bylo již úspěšně dosaženo, rozhodl se hymnu změnit. Realizaci změny pozdržela druhá světová válka. Text a hudba tak vznikaly za Stalinova důkladného dozoru v druhé polovině roku1943, soutěže o sestavení prvního návrhu se zúčastnilo více než 20 nejlepších spisovatelů a skladatelů. Autoři slov vítězného návrhu jsou váleční reportéři kapitán Sergej Vladimirovič Michalkov (také populární autor dětské literatury) a major Gabriel Ureklian (Armén s pseudonymem El-Registán). Autorem melodie je Alexandr Vasiljevič Alexandrov. Prvního představení se nová hymna dočkala 1. ledna 1944, oficiálně byla za hymnu prohlášena 15. března téhož roku.

Jednotlivé svazové republiky během následujících let začaly používat svoje národní hymny. Výjimkou byla Ruská federace, která nikdy národní hymnu neměla (byť její návrh v soutěži složil Dmitrij Šostakovič). Po roce 1953, kdy Stalin zemřel, měla být hymna změněna (Stalinovo jméno bylo výslovně v textu zmíněno). K tomu však nikdy nedošlo, místo toho byla hymna hrána beze slov, a to až do roku 1977. V tomto roce byl text Michalkovem slabě pozměněn, a zmínka o Stalinovi byla odstraněna.

Hymna Ruské federace byla přijata 20.12.2000 z iniciativy prezidenta Vladimíra Putina.

Po rozpadu SSSR byla přijata patriotická píseň Michaila Glinky. Píseň neměla text. Proto Duma (parlament) s komuistickou většinou rozhodla o návratu melodie hymny Sovětského svazu. Autorem hudby je Alexandr Vasilijevič Alexandrov. Ve veřejné soutěži byla vybrána slova Sergeje Vladimiroviče Michalkova, spoluautora dvou verzí slov hymny SSSR.

 

Ruské státní svátky a dny volna

1. - 5. 1. Novoroční volno

7. 1. Rožděstvo Christa (Narození Krista, pravoslavné Vánoce)

        Vyhnání Napoleona z Ruska (1812)

23. 2. Den obránců vlasti (1922), dříve Den Rudé armády

8. 3. MDŽ (1909)

1. 5. Svátek práce (1890)

9. 5. Den vítězství (1945)

12. 6. Vyhlášení státní suverenity Ruské federace – Den Ruska (1990)

28. 7. Den křtu na Rusi (988)

4.11. Den národní jednoty (1612, vyhnání Poláků z Kremlu)

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA